Listopad 2014

Uvězněná

17. listopadu 2014 v 21:38 | Ronnie Lybbler |  Jednorázovky
Ahojky :).
Asi si teď říkáte, že vás musí šálit zrak, protože přece není možné, aby se tu něco objevilo, ale mám pro vás dobrou zprávu. Na oční vážně nemusíte.
Na téhle jednorázovce - jenž měla býti songficem, což nějak nevyšlo - jsem pracovala už delší dobu, ale až teď se mi ji podařilo dokončit tak, abych byla spokojená (slovo naprosto tam chybí záměrně, mohlo to být i lepší). Nechápejte mě špatně, líbí se mi, ale straší tu to velké slovo 'ale'. Takže doufám, že se bude aspoň trochu líbit a odpustíte mi moji naprostou nepřítomnost. Na dalším dílku se pracuje, při čemž to bude asi trvat, protože píšeme čtvrtletku z matiky a matika a já jsme pomalu jako Neville a lektvary - nesnášíme se, ale pro dobro všech to přetrpíme.
Ale žvatlání bylo dost. Vážně doufám, že si tuhle povídku rádi přečtete, a odpustíte mi moji nepřítomnost za což se moc moc moc omlouvám.
Přeju úspěšný týden ve škole, nebo kdekoliv se budete nacházet, a málo umrzlých nosů.

Ronnie Lybbler

Věnování:Ráda bych tuhle storku věnovala úplně všem. Jestli máte špatnou náladu, nedaří se vám, nebo jste ze všeho vedle, zastavte se na chvilku a nadechněte se toho krásně mrazivého podzimního vzduchu a nechte všechny splíny za sebou. Nebo si uvařte teplý čaj/kakao a stravte večer nad knížkou či filmem (třeba Mocking Jay part 1 :3). A nebo si poslechněte nějakou písničku, protože je pravda, že hudba léčí.


2 narozeniny blogu

17. listopadu 2014 v 21:34 | Ronnie Lybbler |  Moje Kecy o všem a o ničem
Dobré ráno, dobrý večer, dobrou noc!
Hlásím se vám z chladem protkané země zvané realita abych napsala tenhle článek a zase se zabalila do tepla snění.
Možná jste si toho všimly, ale možná taky ne, ale blog 11. listopadu oslavil své - v pořadí druhé - narozeniny. *aplaus*
Nemůžu uvěřit, že jsem to dotáhla až sem, a hlavně, že jste to se mnou takhle vydrželi. Moc dobře si uvědomuju jak málo jsem tu v poslední době byla, ale přece jenom :).
Když jsem začínala, vypadalo to tu úplně jinak. I já jsem byla jiná. To, co začalo z nudy a přebytku fantazie a volného času (to první si odmyslete), se rozrostlo v celkem slušnou stránku, která je sice zatížená na jednu jedinou stranu, ale to nikomu nevadí. A moje psaní bylo v tu dobu příšerné, což je teď taky, ale změnilo se, vyvinulo společně se vším. Přes tuto stránku (a fanfiction obecně) jsem poznala super a přátelských lidí, které bych jinak asi nikdy nepotkala, za což jsem strašně vděčná. Takže myslím, že vám dlužím hodně, už jen od toho, že jsem se konečně přestala tolik bát, a nabyla jsem trochu toho sebevědomí. Myslím, že ve psaní jsem se částečně našla, což bych bez tohoto koutku světa asi nikdy nezjistila.
Takže děkuju moc a všechno nejlepší i vám, čtenářům :).

Ronnie Lybbler

P.S.: na blog ještě přibude narozeninová povídka, která není zrovna nejšťastnější, ale důvod k oslavě to je :)




Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se