Anglie 2014

21. srpna 2014 v 13:44 | Ronnie Lybbler |  Moje Kecy o všem a o ničem
Ahoj,
úvodem bych se vám všem chtěla šíleně moc omluvit za tuhle skoro (mnohem dýl) dvouměsíční odluku od jakéhokoliv dění tady na blogu. Teď by asi měla následovat celá ta fraška s tím, že jsem byla pořád pryč a blablabla, ale pravdou je, že jsem byla akorát na týdenním táboře a jinak jsem skoro pořád doma. Takže teď se asi ptáte, proč jsem nepsala, což má hodně moc důvodů. Jedním z nich je i to, že jsem měla tak trochu blok, takže cokoliv jsem za tuhle dobu napsala vypadalo jako něco, co psal někdo, kdo snědl slovník a teď náhodně zvracel slova. A to doslova. Takže vás odprostím od těchto velice zdlouhavých a nudných detailů, protože by to stejně nikdo nečetl, což není zrovna to, čeho jsem tímhle článkem chtěla docílit a popojedu přímo k jádru, tedy tématu tohoto článku.


VAROVÁNÍ
všechny součásti tohoto článku, hlavně tedy obrazový materiál,
jsou vyfoceny mou osobou a nikým jiným, proto prosím je dál nešiřte
a nesmějte se mým chabým fotografickým technikám.
A všem lidem, kterým na těchto fotkách někde ční ruka, či jiná část těla, se moc omlouvám.


Takže, to by bylo. To varování myslím vážně, tak ho prosím dodržte, přestože se určitě najdou tací, co to budou šířit.
A teď konečně k Anglii. Na zájezdu jsme byly dvě třídy, tedy cirka plný autobus plus pár profesorů a náš průvoce s řidiči (Marcel! :D - nechtějte vysvětlovat). V pátek v poledne (13. června) jsme vyjeli od gymplu a někdy kolem 3-4 ráno jsme dorazili do Calais, a jelikož jsme se tam (i zpátky) přes kanál plavili, tak jsme viděli nádherný východ slunce a Doverské útesy.


První dva dny jsme měli v plánu Londýn. Bohužel jsme neměli v plánu se dostat na King's cross, nebo takhle nějak, což mě strašně mrzí, ale i tak byl Londýn krásný. Hlavně jeho centrum, přestože ulice jsou trochu zaplivané, jako u každého velkého města. Byli jsme tam zrovna, když měla královna narozeniny, takže jsme viděli část průvodu a jak odjíždí Camilla (manžela korunního prince Charlese). Pak taky samozřejmě slavné Greenwich, London Eye, Millenium bridge, Westminster Abbey, Houses of Parliament, muzeum Madam Tussaud, Hyde Park - a tedy i Speaker's Corner, stadion Chelsea Stamford Bridge a Hamton court, kde se - mimo jiné - natáčela i scéna z Pirátů z Karibiku 4, jak Jack utíká ze soudní haly po schodech dolů. Prostě to byl jeden velký zážitek. Třeba na Speaker's Corner, kde se jeden kluk z naší skupiny hádal s takovým starším pánem, co se mu snažil vysvětlit (notně hlasitě a roztažitě) něco z Bible. K popukání.




V pondělí jsme se byli kouknout na hrad v Doveru a potom do přístavu k moři. To byl taky jeden z nejlepších zážitků - apoň pro mě - protože jsem mohla nohama do moře. Studený, ale kouzelný zážitek. Potom jsme se ještě jeli podívat do Canterbury s katedrálou, kde byl zabit Thomas Becket a potom jsme měli roschod. Což znamenalo úplně první Starbucks v životě. Já vím, já vím, jsem strašně originální, ale musím říct, že to kafe tam mají vážně výborný. Mnohem lepší než tady.
Prodávali tam taky Jelly Beans, což je něco jako Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak, které si nesmíte nechat ujít, až tam pojedete. Neudělejte tu blbost jako já :D (btw zkuste ty skořicový, jsou bombastické :D).


Další den bylo na programu Selfridges v Briminghamu. Je to obchodní dům navržený Janem Kaplickým a vypadá sice bizardně, ale mě osobně se vážně líbil. Na téhle části dne nebylo nic moc zajímavého, pokud nechcete vidět všechny ty nákupy, přesunu se k odpoledni (tohle byla samozřejmě řečnická otázka).
Říká vám něco slovo Cadbury? Dairy milk? Těm, co už v Británii byli, už asi zvoní v hlavě zvonečky. Možná i někomu, kdo tam nebyl, o čemž také nepochybuju. Cadbury World je "nejznámější briská čokoládovna" (cituji z programu, který jsme dostali), která pořádá prohlídky výrobního procesu. Jestli kolem pojedete, zaskočte si tam, protože jelich čokoláda je vážně dobrá. Něco mezi "fialovou krávou" a "čokoládovou hvězdou" s takovým tím britským šmrncem. (Z tohohle jste určitě mohli postřehnout, že čokoládu mám opravdu ráda, což nepopírám, kdo by ne? - čímž nechci nikoho urazit) V malé přestávce v blízkém parku jsme se s několika holkama z naší třídy a béčka trochu bavily o knížkách, třeba o TMI:CoHF. Bylo zajímavé (i když ne moc překvapivé) zjištění, že jsem to zatím četla jako jediná, přestože to mělo za následek to, že moje nejlepší kámoška tu sérii čte taky. Je positivní vědět, že v tomhle šíleném světě knížek nejsem sama a nesdílím to jenom s vámi, lidma z internetu, ale že si můžu zaskočit pár pater dolů a fangirlovat "naživo" :D.


Čtvrtek velice skrátím, přestože to bylo taky super. Navštívili jsem Bath - lázeňské město, kde jsme byli v lázních a pak se podívat po městě (Vážně, viděli jste někdy šedou telefoní budku? Opravdu existují) s několika opravdu nádhernými domy (viz náměstí, které vypadá jako z Olivera Twista). A Avebury, největší kamenný "kruh" na světě. Kdyby se na doslovnost umíralo, byla bych už mrtvá, protože tohle vážně není kruh. Ale je to tam nádherný, dokonalý anglický venkov. A navíc ten den opravdu hodně svítilo sluníčko a jako takový ten den byl asi nejhezčí (počasím) za celý zájezd.


A nakonec pátek. Den D. Den jménem Oxford.
Ze všech míst, kde jsme byli, se mi z Oxfordu chtělo asi nejmíň. To město je prostě dokonalé. Velikostí a důležitostí něco jako Brno, což mi více než vyhovuje, a navíc je tu jeden malý "nepodstatný" fakt. Christ Church College. Alias místo, kde se natáčel Harry Potter. Neváhala bych a okamžitě se tam vrátila, protože mi to město vážně učarovalo. Takže třeba někdy v budoucnosti to i vyjde. Tenhle den byl taky zároveň den odjezdu, takže jsme tam prožili úžasných 9 hodin, kdy jsme viděli právě koleje, centrum města a pak hlavně nákupní uličky, což znamenalo i druhý Starbucks a, jako předtím, karamelové latté.
Dál to už znáte. Plni kouzelných vzpomínek (a párků s kečupem) jsme nasedli do autobusu, který nás odvezl do Calais na trajekt (nestihli jsme západ slunce - velká škoda) a přes Francii a Německo až domů. Nebudu sem dávat žádný závěr, něco jako poslední větu v táborové kronice, protože i tohle samo o sobě je takový závěr. Takže jenom nashledanou, Velká Británie, a doufám, že se zase setkáme.
By the Way, taky máte takový pocit, že to znělo jako z nějakého cestopisu? Já totiž jo :D.


A na závěr několik málo fotek. Všechny nějak souvisí s Harrym Potterem, takže tu mám na vás takovou prosbu. Zkuste k jednotlivým obrázkům říct, ze kterého filmu/knížky jsou a jaká scéna se na nich udála. Klidně se jich může k jednomu obrázku vstahovat i víc, takže se nedivte :).

Ronnie

P.S.: Je dobré, že si Hedvika našla svůj nový Domov, sladký domov :D.













 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | Web | 1. září 2014 v 21:09 | Reagovat

aaaaaaaaa... ja viem, že by som namala, ja viem, že to nie je pekné, ale ja ti vážne závidím :-D :-D a to teda úprimne :-D
Veľká Británia - krajina, kam by som chcela ísť (a všetci okolo mňa tam cestujú :Ali, Teres, Scrat a ešte k tomu ty !! :-D ) ja sa naštvem a pribalím do príručnej batožiny a pôjdem :-D fotky sú super :-)ja síce nemám dobrý foťák ale mamina áno a stavím sa, že by svoj mobil pár dní nevidela :-D a mala plnú SD kartu fotiek ;-) a Oxford.. aaaaaaach... my dear sweet childhood :-) to musel byť pocit a zážitok!!

2 Maysie Maysie | E-mail | Web | 22. září 2014 v 18:56 | Reagovat

Krásný, taky jsem byla v Londýně (2x :)) ) a při první návštěvě jsme taky byli v Oxfordu, super zážitek :)
Škoda, že jste se nedostali do Warner Bros - The making of Harry Potter - to je teprve něco :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se