Never Grow Up - Taylor Swift

3. června 2014 v 13:05 | Ronnie Lybbler |  Songfic
Ahoj.
Chtěla bych se omluvit za svou nečinost, ale snažím se něco si předepsat, protože na konci příštího týdne jedu pryč (Anglie :3), tak aby to tu nezelo prázdnotou :). Možná sem potom dám nějaký fotky, i když nejdeme na King's Cross. Ale to ještě uvidím.
Teď k songficu. Vím, že byste někteří z vás chtěli spíš kapitolu, ale ta ještě není úplně ve stavu, ke kterýmu bych ji chtěla dostat. Tenhle songfic je okamžitým nápadem a ani není moc přepisovaný od původní verze, což většinou moje povídky bývají. Takže omluvte, když tam budou nějaké nejasnosti. Víc vám k němu asi moc neřeknu, jen si ho vážně přečtěte a rozhodně si k tomu musíte pustit tu písničku, protože bez toho to není ono.

Doufám, že se vám bude líbit a okomentujete ho.

Ronnie Lybbler

Věnování: Tohle dílko bych chtěla věnovat několika super lidem, jejichž jména jsou NikaRoovy, Lucy Lux, Gába (promiň, že to není kapitola!), Terce, Aničce a Ani . Prostě všem, kteří tohle čtou i nečtou. Všem, kteří jednou zažili pocit, že nechtějí dospět a zůstat zamrznutí na jednom místě, protože je naplňuje takovým tím bublavým pocitem v žaludku a úsměvem na rtech. Nezapomentě ale, že život je křehká věc, která řeže, ale stojí za to.




Never Grow Up - Taylor Swift


Your little hand's wrapped around my finger
And it's so quiet in the world tonight
Your little eyelids flutter cause you're dreaming
So I tuck you in, turn on your favorite night light
To you everything's funny
You got nothing to regret
I'd give all I have, honey
If you could stay like that


Houpajíc se v houpacím křesle ve tvém pokoji jsi mi konečně usnul v náručí. Uvolněná tvář, víčka skrývající smaragdové oči vždycky se smějící na svět, právě teď se vlnící tím, jak spíš, černé vlasy. Ztělesněná nevinnost. Někdy si prostě nemohu pomoct a přeju si, abys nevyrostl. Zůstal vždycky takový, nepoznamenaný tím venku a byl v klidu. Je těžké vidět tě vyrůstat do něčeho takového, ale přesto bych to nikdy za nic nevyměnila, protože pro mě jsi všechno.
Co nejopatrněji se postavím a přejdu k postýlce. Vrtíš se, protože se ti nelíbí, když se máma pohybuje, proto tě v náručí pomalu pohupuju. Zklidníš se. Musím se při tom pohledu pousmát. Jsi hrozně roztomilý, když krčíš čelíčko, dokonce ještě víc teď, když spíš. Ani si proto nevšimnu, že někdo vešel do místnosti, když mě zezadu obklopí teplá a pevná náruč. James. To můj úsměv akorát rozšíří, ještě k tomu, když mě políbí do vlasů a opře se o mě. V tom okamžiku jako by všechno zapadlo na své místo a zmizelo, zanechávající pocit naprosté plnosti, dokonalosti a klidu. Jen my tři. Ty, James a já. Rodina, láska a domov. Protože tohle je můj domov. My tři. A vím, že nikdy nenechám nikoho, aby tohle rozbil.
Znovu se ponoříš hluboko do říše snů a musí se ti zdát něco pěkného, protože vypadáš spokojeně. Doufám, že to takhle zůstane. Opatrně tě položím do postýlky a zakryju dekou modrou jako nebe a ťuknutím hůlky se rozsvítí malá lampička kousek od postýlky.
A tak tam s Jamesem jenom stojíme a díváme se, přestože hodiny brzo odbijí jedenáctou a necháváme se unést tím šťastným pocitem. Tím, že si náš malý syn. Tím, že jsme spolu.



Oh darling, don't you ever grow up
Don't you ever grow up
Just stay this little
Oh darling, don't you ever grow up
Don't you ever grow up
It could stay this simple
I won't let nobody hurt you
Won't let no one break your heart
And no one will desert you
Just try to never grow up
Never grow up

You're in the car on the way to the movies
And you're mortified your mom's dropping you off
At 14, there's just so much you can't do
And you can't wait to move out someday and call your own shots
But don't make her drop you off around the block
Remember that she's getting older too
And don't lose the way that you dance around in your pj's getting ready for school


Později v posteli přemýšlím. Jaké to bude za pár let, až ti bude pět? Až v jedenácti dostaneš svůj dopis? Už se na tyhle okamžiky těším. Třeba v tu dobu bude po všem a nic ti nepošpiní tyhle nejlepší okamžiky. Zároveň s tím ale přijdou všechny ty špatné okamžiky, protože jestli budeš mít takové štěstí v lásce jako tvůj táta, tak toho budeš muset ještě hodně prožít a naučit se, aby to dopadlo dobře. Nebo až budeš v Bradavicích a dostaneš se do famfrpálového týmu - protože něco mi říká, že v tomhle budete stejní. O prázdninách budeš s kamarády hrát a budeš šťastný. A my budeme taky šťastní, právě kvůli tomu. Třeba dokonce předčíš Jamese a kluky v počtech naštvaných dopisů od Brumbála, nebo jiných profesorů. A James na tebe bude pyšný a já budu naštvaná a všechno bude tak, jako to má být.
Bude to nádherné.



Oh darling, don't you ever grow up
Don't you ever grow up
Just stay this little
Oh darling, don't you ever grow up
Don't you ever grow up
It could stay this simple
No one's ever burned you
Nothing's ever left you scarred
And even though you want to
Just try to never grow up

Take pictures in your mind of your childhood room
Memorize what it sounded like when your dad gets home
Remember the footsteps, remember the words said
And all your little brother's favorite songs
I just realized everything I have is someday gonna be gone



A třeba budeš mít i sourozence, se kterými budete jako já s Petunií. V jednu chvíli schopni vybouchnout a nakonec opravdu vylítnout na toho druhého a v další se spojíte a něco provedete.
Ty myšlenky najednou přicházejí čím dál lépe a rychleji, více rozpracovanější. Pokoj, do kterého nesmí nikdo jít, protože to je tvoje soukromé území. Smích i zvýšené hlasy při nějaké bizardní hádce. To, jak vždycky budeš vědět, kdo je zrovna kolem, jenom podle jejich kroků. První zlomené srdce, ale i zároveň holka, o které budeš básnit celé léto. Je to přede mnou tak skutečné a tak snadno dosažitelné, že se musím štípnout, abych se přesvědčila, že si to jenom představuju. Bolí to.
A to mě dovede na myšlenku, že to všechno je hrozně křehké. Co když Voldemort dostane, co chce? Stane se něco, co nikdo nechce a všechno se to pokazí? Možná si i trochu přeju, aby to všechno zůstalo tak, jak to teď je. Ty, ještě malý a nevinný. Já s tátou v pořádku. Sirius jako ten nejšílenější strýček ze všech a Remus zase jako ten nejchytřejší a nejklidnější. Protože jednou tohle všechno bude pryč a všem to bude chybět.
Takže si to musím užít, dokud je to ještě tady.


So here I am in my new apartment
In a big city, they just dropped me off
It's so much colder than I thought it would be
So I tuck myself in and turn my night light on

Wish I'd never grown up
I wish I'd never grown up



Nad Godrikovým dolem právě začínal nový den, když se vysoká postava přemístila na jeho okraj. Konečně bylo po všem. Voldemort se už nikdy nevrátí, ale s ním i strašně moc dalších lidí. Fred, Tonksová, Lupin. Lupin, který byl posledním z Pobertů. Proto teď Harry stál na tomhle místě, kde to všechno začalo, kam se už dlouho toužil vypravit, ale až teď se k tomu odhodlal.
Po pár krocích se před ním objevil domek Potterů. Jeho domek. Zahrada zarostlá plevelem, polovina domu skoro dole, ale stále držící nějakým kouzlem. Jak zatlačil rukou na branku, vydala ostrý skřípavý zvuk, jako když by tahal Křivonožku za ocas a otevřela se, i když s ní musel chvíli lomcovat, jak se s ní dlouho nehýbalo. Pamětní cedule visela hned vedle ní a on se na ni nemusel dívat, protože věděl, co tam stojí a měl úplně jiný cíl. Nikdy nepřišel na to, jak se tím plevelem dostal až ke dveřím visícím na jednom jediném pantu. Neuvědomoval si skřípění tříštícího se skla pod jeho nohama, jak se nořil do domu, kde vypadalo z okenic a dveří. Jak to tu vypadalo dřív, bez všech těch pavouků a očividné zanedbanosti a katastrofě? V obýváku to vypadalo, jako by ho někdo jenom opustil, i když ve spěchu a před dlouhou dobou. Na stole dokonce ležela zapomenutá a počasím zničená hračka. Jeho hračka.
A pak byl najednou nad schody a díval se do velké chodby, kterou se proháněl vítr. Věděl, až moc dobře odkud vane, a přesně tam taky došel. Po cestě míjel několik dveří, do kterých si slíbil, že se vrátí potom. Ten pokoj vypadal úplně jako v těch vzpomínkách, které viděl. Jednak Voldemortových a jednak Snapeových. Modrá barva na potrhaných tapetách, rozbitá bílá postýlka, která kdysi byla jeho. Pár hraček ponechaných v krabicích u stěny. Vybledlé fotky bezvládně visící na stěnách, nebo se válející po zemi, kde nějakým zázrakem zůstaly. Když to tu nebylo tak rozbitý a zaházený vším možným, musel to být ráj pro každé dítě. Pak si všiml něčeho v rohu místnosti. Převrácené houpací křeslo. Zkusmo ho postavil a posadil se do něj a byl překvapen, že to vydrželo. Tohle muselo být místo, kde sedávali jeho rodiče. A pak to tu bylo.
Po dlouhé době se s nimi zase cítil propojený, jako by našel svou vlastní vzpomínku, přestože to bylo jenom tušení. Lily, jak stojí před postýlkou, kam ho právě spícího uložila a James stojící za ní, objímajíc se. v tom okamžiku jako by pro nás neexistovalo nic jiného, něco tak jednoduchého a přece jedinečného a složitého. Jen on, máma a táta. Rodina.
Tomu mladému muži to úplně rozsvítilo obličej a tak se v tom pocitu ztratil, že si ani nevšiml někoho vstupovat do místnosti. To až ho pihaté paže jemně objaly a zrzatá svatozář ho obklopila. A přestože všechno bylo v troskách, tenhle okamžik se zdál jako nejšťastnější za dlouhou dobu. Protože to nebyl jen on, máma a táta. Ale i Ginny. Ginny, která mu zlomila a zase dala dohromady jeho srdce.
Jeho rodina.


Oh I don't wanna grow up
Wish I'd never grown up
I could still be little
Oh, I don't wanna grow up
Wish I'd never grown up
It could still be simple
Oh darling, don't you ever grow up
Don't you ever grow up
Just stay this little
Oh darling, don't you ever grow up
Don't you ever grow up
It could stay this simple
Won't let nobody hurt you
Won't let no one break your heart
And even though you want to
Please try to never grow up
Oh
Don't you ever grow up
Oh
Never grow up
Just never grow up

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Oriana Oriana | Web | 3. června 2014 v 14:52 | Reagovat

Nádherná poviedka, ale veľmi smutná, mala som slzy v očiach, ale naozaj krásna poviedka ... niekedy si predstavujem, aké by to bolo všetko to, čo písala Lily, že by odprevadili Harryho do Rokfortu, žeby otvárala listy o porušení školského poriadku a všetky tie iné starosti a radosti ...

Krásna poviedka vážne sa mi veľmi páčila :) keď chceš kukni na môj blog, tiež tam mám poviedku, ale na pokračovanie

2 Lucy Lux Lucy Lux | 7. června 2014 v 23:10 | Reagovat

krásne :3 a smutné :3 a krásne :3 podobnú poviedku som ešte nečítala... Len tá  predstava.. :3

3 Rainy Rainy | Web | 15. června 2014 v 17:12 | Reagovat

To bylo moc pěkné. Často nad tím přemýšlím, když teď píšu, jak by to všechno vypadala, kdyby ... kdyby věci byly takové, jak si je Lily představovala. Vážně krásná procítěná povídka.

4 symphonys symphonys | E-mail | 22. září 2014 v 17:39 | Reagovat

je to nádherné.moc se mi to líbí.
ráda si vymýšlím povídky o Harrym Potterovi,ale tohle by mě nikdy nenapadlo....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se