Wicked Game - Chris Isaak

11. dubna 2014 v 14:45 | Ronnie Lybbler |  Songfic
Ahoj. Za prvé bych se chtěla omluvit za to, že strašně dlouho nic nepřibylo, přišla jsem na existenci série Hush, Hush (Zavržený) od úžasného človíčka jménem Becca Fitzpatrick a šlo to hned z kopce, jestli víte, jak to myslím, a já vím, že to víte :).
Za druhé, doufám, že se vám líbí lay. Není moc nejlépe nastavený, chtěla bych to spravit, ale to bude muset chvilu počkat, kvůli škole.
A za poslední, zde je songfic. Na tu písničku jsem narazila náhodou a šíleně jsem si zamilovala tuhle verzi (v CČ). Jinak promiňte za multifandoming, tohle video patří k TDI, ale jinak tu písničku se mi jinde nepodařilo najít. Jinak, ten songfic se mi dá takový.... mohlo by to být i lepší, ale snad se vám bude líbit i tak.

Komentáře, hvězdičky i likes potěší :).

Ronnie Lybbler

Věnování: ráda bych songfic věnovala Lucy Lux za její komentář k prologu Prokletí vlka. Doufám, že se vám líbil a pracuju na pokračování :). Takže díky :))



Wicked Game - Chris Isaak



The world was in fire
No one could save me, but you.
Strange what desire will make foolish lovers do
I never dreamed that I'd meet somebody like you
And I never dreamed that I'd lose somebody like you


Ne!
Chtěl jsem vykřiknout, ale jakýkoliv skřek, který bych stejnak vydal, mi zamrznul v hrdle. Celý svět jako by zamrznul a shodil mě z bezedného pekelného srázu. Je vůbec možné cítit se takhle? Jako by se svět ztratil v mlze a tou mlhou prosvítal jen malý plamínek skrytý za sklem, a když se k němu přidá další, jiný, roztříští se a zase se spojí. Jen je potom jinačí. Ti dva uvnitř žijí ve své malé bublince, sami a přesto je to pro ně dostatečná společnost. Já jsem se tak totiž cítil a ten pocit byl nepopsatelně krásný. Byl, už totiž není a nikdy nebude. Jak se dá totiž spravit něco, co nikdy nemělo být roztříštěné?
Protože takový je to pro mě pocit, dívat se, jak se směješ a koketuješ s tím nagelovaným idiotem. Nikdy, nikdy jsem se nechtěl cítit takhle a netušil jsem, že je to vůbec možné. Všechno jako by se roztříštilo, ale zůstalo na svém místě, jen obraz je přes ty střepy rozmazaný a zdeformovaný. Zničený, dalo by se i říct. A s ním i něco v mojí hrudi splašeně buší a čím dál víc se stahuje kvůli tvému zvonivému smíchu. Smíchu, kterého jsem si za tu dobu, co jsme byli spolu, nedokázal dostatečně vážit a teď je pozdě.
Jak jsem mohl vůbec tušit, že je něco takového možné? Nesnil jsem o dívce, která pro mě bude jako moje druhá část, nesnil jsem o tom, jak krásně za ní můžou povlávat vlasy, jak by se její oči mohly propalovat až na samé dno den mě samotného, protože jsem nikdy nebyl zamilovaný. Od toho tu by James s jeho Lily.
A v tom okamžiku jsi ho políbila.
Tvoje ruce ho obejmou kolem krku stejně, jako jsi objímala mě. Jeho ruce se obtočí kolem tvého pasu a přitáhnout si tě blíž a váš polibek se ještě prohloubí. Najednou se to roztříštěné sklo rozbije ještě víc a vytváří pavučinku, přes kterou není vidět skoro nic. Nemohl bych se na to dívat, ani kdybych něco viděl.
Svět náhle rozmrzl a ani nevím, kdy jsem začal utíkat pryč. Nohy se pode mnou pohybují, aniž bych je sám ovládal, ruce se mi třesou a s vypoulenýma očima musím vypadat naprosto příšerně. Vůbec to ale nevnímám. Přes spalující plameny nenávisti a jakési bolesti skoro nic nevidím.
Na vnitřní se mi vypálil obraz vás dvou v té chodbě, skryti před zraky všech ostatních - skrytí přede mnou - a vím, že jen tak nezmizí, ač si to přeju sebevíc. Je vidět i přes všechny ty plameny, které se od toho obrazu spíš ještě odpuzovaly, jako by byl z vody.
Neuvědomuju si, že tohle všechno je skutečné. Nevěřím tomu.
Zdá se to totiž jen jako jedna velká a nekončící noční můra.


No, I don't want to fall in love
[This love is only gonna break your heart]
And, I don't want to fall in love
With you

Nikdy jsem nebyl zamilovaný.
Je možné, že se to změnilo? Že bych propadl tak hluboko pro jiného člověka? Nedokážu si ale přiznat, že by to tak bylo, protože nemůže. Nechci se cítit jako James vždycky, když ho Evansová odmítne. Nechci být zlomený, nechci se ohnout, chci stát nohama pevně a rovně. Vidím, jak ho to čím dál ubíjí a v těch chvílích ji nenávidím ze všeho nejvíc. Jak to může vůbec udělat?
Stejně jako ty.
Příšerný dozvědět se, jaký to je pocit být podváděný. Protože co jiného by to bylo? Je až ironické, že do téhle chvíle jsem to byl , kdo ty holky podváděl, ne ona. Možná je to pomsta. Karty se obrátily a já dostal ty nejhorší, s kterými se ani nedá pořádně hrát. Jak jinak by to totiž bylo?
Nejsem zamilovaný a už vůbec ne do tebe. Nemůžu být.



What a wicked game to play
To let me feel this way
What a wicked thing to do
To let me dream of you
What a wicked thing to say
You never felt this way
What a wicked thing to do
To let me dream of you



Venku je úplná tma, ale ten oheň uvnitř mě dělá všechno jasnější, ale i mlhavější zároveň. Všechny ostatní pocity jsou jen krůček od toho, aby vystoupaly na povrch, ale já je nemůžu nechat. Ne teď.
Nohy mě vedou přes ztemnělé pozemky a i měsíc se skryl za mraky, aby se nemusel dívat. Přesto je ale vidět dost na to, aby se přede mnou zjevilo. Jezero. Tak hluboké, temné a plné všeho možného. I vzpomínek.
A v tom okamžiku je všechno ztracené.
Ač se to zdá sebenemožnější, plameny něco překryje. Poznání tak hluboké, vzpomínka zastrčená někde v koutě, ale přesto jen krůček od naplnění celé mysli.
Nenávidím tě.
Nenávidím tě za to, jak mě nutíš se cítit, jako by bylo všechno ztracené, ale ono přece nemůže být.
Není co ztratit.

V temnotě rozprostírající se všude okolo mě se ozývají tlumené kroky. Nedokážu si je splést s jinými, protože takhle chodíš jenom ty. Nečekal bych, že to poznám, ale ani jsem nečekal, že budu takhle klidný. Smrtelně, lhostejně klidný.
"Tady si, Siriusi." Tvoje ruce se mi obmotají kolem pasu a já si nemůžu neuvědomit, že ty stejné ruce objímaly i někoho jiného. Bylo to před několika minutami? Uběhly hodiny, týdny, nebo jen pár vteřin? Na tom nezáleží. Cítím, jak chce moje tělo na tebe zareagovat tak jako normálně, ale nějaká moje část se chce odtáhnout. Musí vypadat komicky, jak tady stojím s pohledem upřeným někam do dáli, zatímco ty se kolem mě obtáčíš. Nenávidím tě.
"Pusť mě." Zašeptám. Chladnější strana převládla.
Cítím, jak se zarazíš v masírování mého boku, ale pořád mě objímáš. Uběhne pár příšerných minut, než se tvůj zmatený hlas ozve stále houstnoucí tmou. Jako by sem v tu chvíli ani světlo z i přes tuhle pozdní dobu plně osvíceného hradu nedopadalo. Jako by se odráželo od nějaké stěny kolem nás a nemohlo se přes ni dostat.
"Co se stalo, Siriusi?" ta slova jsou sama o sobě úplně nevinná, ale už ne potom, co jsou vypuštěna z tvých úst. Z ní strašlivě nepatřičně, protože jsou naplněná starostí a možná i nějakou tou láskou. Bravurně předstíranou láskou.
A to mě dopálí. Jak jsi mohla? Chce se mi křičet. Celé moje nitro křičí už teď, ale soudě podle tvého výrazu, jak ses otočila ke mně, soudím, že nic z mých bolestí zkroucených, ale i netečných pocitů neproniklo na světlo světa. Když dál mlčím a snažím se dívat na jedno jediné místo, kde nejsi ty, začneš se opakovat. Ta otázka mi v hlavě tvoří ozvěnu a tisíci hlasy tlačí na moje svaly, aby se napnuly a promluvily. Co se vlastně stalo?
"Ty se na to ještě po tom všem ptáš?" ta otázka je pronesená jen tak mimochodem, ale ten efekt na tebe má pořádný. Zbledneš, ale tahle mrtvolná bledost se postupně změní do dvou zrudlých skvrn na tvářích, jako by ses styděla. Tvoje vypoulené oči se pomalu zavřou a po chvíli zmizí z mého dohledu, jak skloníš obličej k zemi.
"Siriusi…." Začneš, když po chvíli zvedneš hlavu, ale jenom naprázdno otevíráš pusu, jako by se ti nedostávalo slov. Nakonec jenom zavrtíš hlavou a otočíš se k odchodu. Něco ve mně to ale nemůže nechat jen tak být, potřebuje si být jisté. Možná proto tady teď tak stojím a se stínem očekávání v očích hledím na tvoje ztuhnutá záda. Takže tohle bude asi konec.
"Jak může něco skončit, když to ani nezačalo, Siriusi? A jestli sis myslel opak, tak to pro tebe asi musí být šok, jenže už to tak bude." A zmizíš. Ztratíš se do světla a temnoty hradních pozemků a jen tečka ukazuje, jak stoupáš ke hradu. Brána, která neměla být otevřena, se otevřela, takže musí být zavřena, aby do ní neproniklo ještě víc zla než doposud. Jestli po těch slovech něco cítím, je to pryč, jako když vítr odvane na podzim listí. A s tím i moje poslední myšlenky k tobě.
Jak může být někdo tak…. Podlý? Celou tu dobu sis se mnou jenom hrála a smála se za mými zády. Ale to už je pryč, společně s tebou.



And I don't wanna fall in love
[This love is only gonna break your heart]
No, I don't want to fall in love
with you

World was on fire
No one could save me, but you
Strange what desire will make foolish lovers do
I never dreamed that I'd love somebody like you
I never dreamed that I'd lose somebody like you



Celá ta vzpomínka se mi v ten okamžik, kdy vidím padající tvář Smrtijedky, kterou právě zasáhla nějaká kletba, projede myslí. Přestože uběhlo už tolik let a tolika dalším lidem jsem zlomil srdce, poznám tě skoro hned. Jak by taky ne, když jsi byla jediná, kdo se dostal tak hluboko, i když jsi z té hloubku už zase pěkně zmizela. Tvoje oči mě jenom rychle přelétnou, když setrvají na někom za mnou a tobě se strachem a bolestí rozšíří oči. Přes rty ti přejde nějaké jméno, kvůli zvuku bitvy úplně neznatelné a ztracené. Bez přemýšlení se tím směrem otočím a poslední, co slyším i přes všechno kolem, je jak zašeptáš pár posledních slov, než do tebe narazí křiklavě zbarvený paprsek z hůlky člověka, kterému ta slova patřila. Proč ty?
A v tom okamžiku, kdy se bezvládně a mrtvě svezeš naposledy k zemi, mi to dojde. Nikdy jsem tě nemiloval, ale představoval si to, protože jsem po tom pošetile toužil. Proto je možná dobře, že se to všechno stalo. Ta zavřená část se totiž konečně otevřela a nic se nestalo, protože nikdo nikoho nemiloval. A šance, že by to bylo jinak, navždy zmizela.



No I don't wanna fall in love
[This love is only gonna break your heart
No I don't wanna fall in love
[This love is only gonna break your heart]

Nobody loves no one






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lux Lucy Lux | 26. května 2014 v 13:58 | Reagovat

Wau...tak toto je brutálne dobré... nemám slov :-)

2 symphonys symphonys | E-mail | 22. září 2014 v 17:46 | Reagovat

nádherné!!
Ale co to bylo za dívku??
Nějak se mi to nepodařilo pochopit.. ;-)

3 Ronnie Lybbler Ronnie Lybbler | Web | 19. října 2014 v 11:32 | Reagovat

[1]: Děkuju moc, jsem ráda, že se líbí :)

[2]: Díky :) Ta dívka byla Siriova holka zpět v Bradavicích a on si na ni vzpomněl v bitvě, protože se stala Smrtijedkou. Tak se mu ty vzpomínky promítly před očima a bylo to ;-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se