Down - Jason Walker

26. února 2014 v 21:53 | Ronnie Lybbler |  Songfic
Ahojky!
U kapitolky jsou zatím dva komentáře, takže další ještě nebude, ale na oddech je tu jeden takový malý songfic. Songfic jsem nenapsala už strašně dlouho, a proto jsem byla šíleně překvapená, když mi to šlo tak hrozně rychle (jen dva dny). Je na úplně dokonalou písničku od Jasona Walkera - Down (možná znáte z TVD, nevím sice z který série, ale byla tam, stejně jako Echo) a je tak trošku depresivnějšího rázu (nemohla jsem si pomoct) takže to nečtětě, pokud jste na to hodně citliví, nebo něco takového. Ale doufám, že se vám bude i tak líbit. Osobně nemám moc tušení, co by se mohlo motat v hlavě klukům, ale snažila jsem se to tam trochu dostat. Kdyžtak předstírejte, že je citlivka, básnický střevo, nebo něco podobnýho :D.
Doufám, že se vám bude líbit a určitě si k tomu pusťte tu písničku! Btw, co říkáte na baner?
Komenty potěší :).

Ronnie Lybbler

Věnování: ráda bych tohle dílko věnovala všem, kteří mají problémy. Vždycky je cesta, kde na konci tunelu svítí světlo. A taky úžasným Lucy Luxa Peťa.Děkuju moc za komentáře ke kapitolce, holky. A taky celý naší třídě, ať si užijem ještě více "bojových výprav na nepřátelské území" v čejině, jako dneska :DD. Mám vás hrozně ráda, lidi :).





Jason Walker - Down

I don't know where I'm at
I'm standing at the back
And I'm tired of waiting
Waiting here in line, hoping that I'll find what I've been chasing.

Půl roku. Už to bude půl roku, co jsem tě někam pozval, i třeba s tebou jen něco prohodil. Nepočítám ty trapný konverzace na prefektských hlídkách, nebo váhavé zdravení se, když kolem sebe někdy projdeme. To totiž začalo až teď, v posledních několika týdnech, kdy jsem už pomalu začínal ztrácet odhodlání k vyhýbání se ti, jak jen to půjde. Jsem z toho akorát vyčerpaný, přestože většinou se mi daří tě nevidět. Nebo spíš daří, abys neviděla ty mě, jelikož ty jsi vždy první, koho vždy uvidím. Jakmile vejdu do nějaké místnosti, moje oči se nevědomky rozhlížejí kolem po tobě a jakmile někde zahlédnou záblesk plamínků tvých vlasů, zastaví se na něm, toužící vidět víc. Jenže potom vyplavou na povrch všechny ty pocity, které se snažím zatlačit do pozadí, a můj pohled se od tebe odtrhne, přestože jsi vypálená na mých očních víčkách, jakkoliv se tu vidinu snažím vymazat.
A tak čekám. Čekám a doufám, doufám a čekám, jestli se něco stane. Ale i ta nejmenší jiskřička naděje se začíná pomalu, ale jistě, vytrácet a zanechává za sebou jenom černou díru plnou trýzně a i jakési bolestivé lhostejnosti. Jako by všichni kolem mě byli šťastní a já jenom dál čekal někde v řadě, zapadlý a přeskočený, až na mě přijde čas a já budu konečně moct najít smysl života, pro co jsem se narodil, abych to mohl ochránit. Čekajíc na to, co každý - i nevědomky - hledá.
Kdysi jsme se ve škole učili o nějakém chlápkovi, kterého chtěli zabít. Otrávili ho, stříleli na něj těmi mudlovskými věcičkami, dokonce se ho pokusili utopit v nějaké řece, ale on to přežil. Jed ho neotrávil, ty kovové avady ho nezabily, z řeky se pokusil vydrápat, ale nakonec zemřel na pochlazení. Někdy mi připadá - a nejsou to zrovna hezké chvíle - že jsem taky takový. Nechci se tě vzdát, ať je ta situace sebepříšernější a bezcílnější. Že budu bojovat dál a dál, do samého konce.
Jenže je tu mezi námi jeden rozdíl. Já už nechci bojovat, nechci dál ulpívat na falešné naději, chci se už konečně vzdát. Ale dokud budeme v Bradavicích, nedokážu se vzdát. Kdykoliv zahlédnu na chodbě tvůj úsměv, zaslechnu tvůj andělský smích, nebo mě ovane ta jemná vůně růží, něco uvnitř mě se zatetelí, povyroste a dělá skličující kotrmelce. Proč u mě nemůže platit, že neopětovaná láska vymizí, ztratí se jako smítko ve větru? Všechno by bylo o mnohem jednodušší.
Nejhorší ze všeho jsou ale sny. Jak často se v noci budím, jen abych v uších stále slyšel ozvěnu tvého hlasu, abych si musel přejet přes rty, jestli ty polibky byly opravdové. Vždy vím, že opravdové nebyly a ani nikdy nebudou, ale to nějaká část mě samé nepobrala. Nebo pobrat ani nechce.
Strach. Ta část mě samotného, která nechce jít dál, se prostě bojí. Bojí se, že když se teď vzdám, nikdy nenajdu to, co mě opravdu, z hloubi duše a srdce činní šťastným. Že když se vzdám, jako bych zahazoval diamant a vybral si nějaký kamínek z té záplavy někde na cestě. Ale co když se mi líbí? Třeba takové ty bílé, co vypadají skoro jako křišťály, ale jsou odštípnuté z nějakého kusu kamene, který byste neprodali ani oslovi. Ale ve skutečnosti v sobě mohou něco skrývat, když dobře hledáte. Jako malý jsem si s nimi hrával a nosil je snad úplně všude. Časem jsem ale zjistil, že většina z nich je stejně jenom šedý a špinavý kus šutru, o který nikdo nestojí. Ani já.


I shoot for the sky.
I'm stuck on the ground
So why do I try, I know I'm gonna fall down
I thought I could fly, so why did I drown?
I'll never know why it's coming down, down, down.

Not ready to let go
Cause then I'd never know
What I could be missing
But I'm missing way too much
So when do I give up what I was wishing for.



I kdybych tu část, která se bojí odchodu, zatlačil pod povrch, naprosto ji nevnímal, vím, že bych nedokázal začít normálně žít a odpoutat se od tebe. Svalování viny na strach si nijak nepomáhám, ale aspoň trochu to ulehčí mému vědomí, že tu není nic, co bych mohl udělat. Pravdou totiž je, že někde v podstatě mé existence nechci odejít. Nejsem připravený se otočit zády ke všem těm zpackaným létům a nechat tě být, i když tím, že ukrývám všechny kladné emoce, které k tobě chovám, tě svým způsobem nechávám být. Nechávám tě žít svůj vlastní život - život, který postrádá jakoukoliv mou část - jak si vždycky chtěla. I když na stejném místě, kde ukrývám svou nemožnost odejít, leží zapomenutý a polapený v prachu zvláštní skříňka. Skříňka, která se nedá nijak otevřít, plná něčeho, o čem si nejsem jistý, že chci poznat, ale zároveň po tom toužím tak moc, že mě to ubíjí. Visí na ní velký, starobylý zámek, ke kterému nepasuje zatím žádný klíč a nikdo, koho jsem k ní pustil, ho nedokázal otevřít. Jsou chvíle, kdy chci, aby se někdo takový našel. A byly i okamžiky, kdy jsem si byl naprosto jistý, že vím, kdo to je, ale myšlenkou na tu jednu éterickou osůbku s tak hlubokýma smaragdovýma očima akorát porušuju vše, co jsem si slíbil. A totiž to, že na tebe tak už nikdy nebudu myslet, jsem si totiž jistý, že to je kdokoliv, jenom ne ty.


I shoot for the sky.
I'm stuck on the ground
So why do I try, I know I'm gonna fall down
I thought I could fly, so why did I drown?
I'll never know why it's coming down, down, down.
Oh I am going down, down, down
I can't find another way around
And I don't want to hear the sound, of losing what I never found.



Ten čas, který jsem najednou tak rychle získal a to jenom tím, že jsem tě začal ignorovat, zabíjím přemýšlením, proč jsem mohl být tak hloupý, že jsem si myslel očividnou lež. Ale ta iluze je pryč a co po ní zůstalo….. ta prázdná slupka, která nosí mou tvář a směje se mnohem míň, než když se ta iluze nerozplynula….. to nejsem já. Vsadil jsem všechno na jednu kartu v okamžiku, kdy jsem tě poprvé uviděl a byl naprosto okouzlený. Vrhnul jsem se naslepo nahoru v šílené naději, že nespadnu dolů, protože mi dáš křídla a já tě na nich ponesu až navěky, tak proč jsem spadl dolů? Proč jsem vzlétl jenom těch pár metrů, jeden za každý pěkný okamžik s tebou, za každý tvůj úsměv a smích, když jsem mohl rovnou zůstat na zemi, kde jsem zůstat měl? Aspoň by mě nečekal tak strmý pád, plný výstupků a ostrých hran, za každou jednu hádku s tebou, kdy jsi mi ublížila tak moc, že bylo nad mé síly to schovat za masku lhostejnosti. A i když se mi to podařilo, dohnaly mě. Vždycky mě nějak dohnaly. Topil jsem se v těch příšerných pocitech, nemohl se pořádně nadechnout a nořil jsem se čím dál víc dolů, abych zase vzlétl při vidině tvého úsměvu. A stále a stále a stále.
Ani nevíš, že jsi mě zachraňovala před nárazem na skalnaté dno, plné zbytků zkrvavených srdcí, dalších lidí padlých na zem, kterým to urvalo křídla. Ale cítím, že už to nebude dlouho a já se k nim přidám. Urveš mi svá křídla a vezmeš si je zpátky, zkrvavená a poničená, jenže ty se pak zase opraví, až tě někdo najde. Takže jak budu moct létat bez křídel? Uplyne dlouhá doba, než najdu další, tak jiné jako ty tvoje a nesedící mi úplně, ale do té doby budu pořád jen padat. Dolů, dolů, dolů. Jako ten kámen, protože se k nim pak přidám. K těm velkým, strašidelným kamenům a budu se o ně zraňovat a mlátit a ulamovat, dokud nedopadnu - rozbitý na prach - dolů
Tak proč tady teď stojím a čekám, dokud neprojdeš? Proč chci, abys mi urvala moje křídla, jen abych mohl spadnout? Možná je to lepší, než si držet naději. Sice mě pak čeká ten pád, kterého se tolik bojím, ale aspoň budu vědět, na čem jsem. A nevím, jak jinak to udělat. Nic jiného jsem se za ty léta nenaučil, nebo možná nechtěl naučit, proto jsem teď tady. Čekající, nervózní a vystrašený. Aspoň něco se nezměnilo. A proto doufám ve změnu. Nechci slyšet ani cítit, jak se rozpadám a melu o výstupky mého pádu, ochromený, že jsem ztratil něco, co jsem ani nikdy neměl. Doufám, že se tvá odpověď změní, doufám, že mě to nebude tolik bolet, i když vím, že bude. Vždycky to bolí.
V ruce držím svůj poslední šíp. Tětiva luku je napnutá možná až moc, ale bude mít dlouhou cestu. Možná se setká s těmi ostatními a bude konečně šťastný, protože v mém toulci se na něj prášilo dost dlouho. Doufám jen, že konečně zamířím správně, ale to se nikdy nedozvím, když nevystřelím.
"Lily?" tvoje smaragdy se zabodávají do těch mých s úplně jinačí vervou, než kdy dřív. Naposledy se nadechnu a povolím tětivu.
Šíp vyletěl.

I shoot for the sky.
I'm stuck on the ground
So why do I try, I know I'm gonna to fall down
I thought I could fly, so why did I drown?
I'll never know why it's coming down, down, down.

I shot for the sky.
I'm stuck on the ground
Oh why do I try, I know I'm gonna to fall down
I thought I could fly, so why did I drown?
I'll never know why it's coming down, down, down.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | Web | 28. února 2014 v 17:11 | Reagovat

Ďakujem krásne za venovanie :-)

2 Lucy Lux Lucy Lux | 1. března 2014 v 18:28 | Reagovat

Ďakujem za venovanie ako prvé, lebo na konci ho už asi nebudem schopná :-D
Ja...ja...tak milujem tvoje songfics :3 tá pieseň je dokonalá, taká smutná a krásna (ako vlastne celý songfic :-D )stále si ju musím púšťať dookola :3 niečo nádherné :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se