10. Kapitola - Beatrice, Beatrice Luvanst

12. listopadu 2013 v 0:00 | Ronnie Lybbler |  Neštěstí a přátelství

Ahoj. Po dlouhé době tu je kapitola N&P, tak si ji užijte. Popravdě, tahle povídka mi dává dost zabrat, ale mám ji ráda a chci ji dokončit. Je to možná takový celkem o ničem, moc se tam řeší vztahy, ale Vám se asi líbí :).
Vyjímkou snad nebude ani tahle kapitola. Beatrice se začíná oběvovat stále víc, takže jí budu asi dávat více prostoru, ale ostatním by taky neuškodil :).

Užijte si to a přežijte týden :)

Ronnie Lybbler

btw ta básnička bude ještě pokračovat, je to tak schválně :)





"V tom domě někdo bydlí?" zarazil hlas Lily smějící se partičku. Jako na povel se podívali na místo, kam ukazovala, a v očích měli zmatek.
"Pokud vím, tak ne." Zavrtěla po chvíli hlavou Tracy.
"Tak proč se tam tedy svítí?" Remus se zaraženě podíval na ostatní. V tom se Jamesovi rozsvítily oči pochopením.
"Mamka někdy na začátku léta říkala, že se tam bude stěhovat nějaká holka, asi jako my. Prý ten dům zdědila po strýci, ale víc nevím." Pokrčil rameny.
"A proč jsi nic neřekl?" zeptal se s leskem v očích a hraně vyčítavě Sirius. Zajímalo ho to. Ne nadarmo se mu totiž říkalo Cassanova a to nejenom ve škole. Byl to strašný balič a dokázal sbalit každou a každá ho chtěla. Holek měl jako lichých ponožek - nespočitatelně.
V tom se otevřely dveře domu a vyšla z nich dívka. Bledá, na plavých vlasech se leskly paprsky slunce a postavou tak akorát. Ani moc vysoká, ani malá, štíhlá a příroda jí nadělila do vínku ženské tvary. Sirius na ní nemohl oči nechat. Dívka asi ucítila pohledy, které jí ulpívaly na zádech, a zvedla hlavu. Zpozorovala partičku stojící u její branky a vydala se k nim.
"Ahoj." Pousmála se trošku křečovitě, jako by se dlouho nesmála.
"Ahoj, já jsem Tracy." Opáčila hned s úsměvem a podala jí ruku. Neznámá ji po chvíli přijala.
"Tohle je James, Remus, Sirius, Reyna a Lily. A ty?" vychrlila na ni. Zaraženě je pozorovala, ale nakonec odpověděla.
"Jsem Beatrice, Beatrice Luvanst." Řekla vyrovnaným hlasem. Poznala svou příležitost.
"Je trochu nezvyk, potkat tu někoho novýho, protože sem se moc lidí nestěhuje. Přece jenom, jsme takový zapadákov." Zažertoval James.
"Vážně? Ani mi tak nepřipadá." Upřeně se na něj podívala. A on jí ten pohled opětoval. Nemohl se od jejích modrých očí odtrhnout, byly tak hypnotické. Dlouho si takhle hleděli do očí, než konečně Beatrice s hladným výrazem odvrátila hlavu. Tak tohle nebude tak těžké.
V Lily stojící vedle se s tím vzedmul pocit, který nikdy nepoznala. Měla chuť jít do ní praštit. Vytrhat jí všechny vlasy a zmalovat jí obličej, až by ji nikdo nepoznal. Na okamžik se jí to objevilo i ve tváři, ale všichni byli tak zaujetí tou dívkou, že si toho ani nevšimli. Ale Beatrice to neušlo. Možná to mělo i něco společného s tím, že uměla nitrozpyt. V duchu se nad tím ušklíbla, ale dál se bavila s kluky.
"Jsme trochu na kraji světa, ale je to tu zase pěkný." Mrknul na ni laškovně Sirius. Až teď si všiml barvy jejích očí. Takovou modrou ještě nikdy neviděl. U bělma byla nejsvětlejší, a čím blíž byla středu, tím tmavla a přecházela až do černé. Jedním slovem byly uhrančivé. Orámované řasami jako vějíři a obočí se nad nimi krásně klenulo. Zaujatý svým pozorováním si ani nevšiml, že se jí v nich nezračí žádné pocity. Možná by si toho i všiml, kdyby neuhnula pohledem a neupřela ho opět na Jamese. Nikomu nemohlo ujít, že se bavila hlavně s ním. Flirtovala s ním, sváděla ho. Nemohla tušit - ale ona to věděla - že tím ubližuje Lily. Věděla že je zamilovaný, ale bylo jí to jedno. Vlastně, vyhovovalo jí to. Bylo to součástí jejího úkolu. Proto, když odcházeli, nebylo moc k údivu, když ji James pozval, aby šla někdy někam s nimi.
"Nechceš s náma jít někdy k jezeru? Je tam super koupání a sranda." Dívka se na něj nerozhodně podívala, ale už dopředu věděla, jak se rozhodne. Ale nedala nic vědět.
"Ještě si to promyslím." Pousmála se a zmizela v útrobách domu. Parta zatím šla dál, ale netušila, že je pozoruje za záclonkou pár modrých očí, nevšimli si ani později, když byli v lese, že se kolem nich mihl cíp černé bundy. Netušili, že každé jejich slovo slyší i někdo jiný, někdo, kdo se jim snaží jenom přitížit. Když pak Beatrice večer uléhala, v jejích očích se zračila spokojenost, nemusela se zatím ani nějak moc snažit. A to jí rozhodně nepřekáželo.



Dalšího dne se u jejích dveří objevila obálka s dopisem. Dlouho na to koukala a divila se, že to jde až tak snadno. Že jí hned věří. Její Pán sice říkal, že jsou příšerně důvěřivý, ale byla z toho trochu na vážkách. Přece jen byla nezávislá a měla vlastní hlavu, i když věřila a ctila svého Pána. Ale o to pro mě líp. Se spokojeným, ale pohrdavým úšklebkem se vrátila zpět do domu a dopis položila na stůl, kde na něj zasvítilo slunce. Sluneční paprsky tak trochu smutně přejížděly před jednotlivá slova dopisu, až zmizely na druhou stranu domu. To už se Beatrice řítila ze schodů a vyběhla ven na cestu. S odporným skřípotem za ní zaskřípala branka a plavé vlasy za ní lehce vlály. Byl to krásný pohled pro kluky, protože ona byla krásná. Chladná, zlá, krutá, ale krásná.

Ahoj!
Jestli si nezapomněla, včera jsme ti něco slíbili. Buď ve dvě před kašnou
na náměstí, nastal čas, aby ses seznámila s městem.
A vem si s sebou něco k jezeru.

James, Sirius, Remus, Lily, Tracy a Reyna


Už tam čekali. Z jejich hloučku se ozýval hlasitý smích a špásování. Pár z nich sedělo na okraji kašny, Sirius se právě pokoušel shodit jednu z nich, drobnou hnědovlásku, do vody šplíchající z hůlky kouzelníka. Podařilo se mu to, ale s tím, že tam spadl taky. To už si jí ale všimli.
"Ahoj." Došla až k nim. Z Tracy - jak si později uvědomila, že se jmenuje - tekla voda proudy a ze Siriuse, který zrovna vylézal z kašny i pomalu víc. Oklepal se - nejvíc to připomínalo psa - a vyždímal si vodu z vlasů, přitom ještě stihl na Tracy hodit naštvaný pohled, na který jen vyplázla jazyk. Jako malý děti.
Lily ji ignorovala a snažila se dál bavit s Reynou a přitom být dost daleko od těch dvou vodníků. Nepřekvapovalo ji to a byla za to i ráda. Příšerná nána.
James s Remusem se s ní začali bavit. Jen tak zlehka, ale přátelsky. Remus je pak s prominutím opustil, ale James se s ní dál bavil, dokud nepřišel Sirius a nechytil ho kolem ramen.
"Jdeme? Dneska nás toho ještě čeká hodně." Laškovně na ni mrknul a ona mu to oplatila trochu flirtován úsměvem. Cítila, jak James vedle ní trochu ztuhl, ale po chvíli se opět uvolnil. V duchu si mnula ruce. Tak už to zabírá.
U jezera nebylo tak moc lidí jako obvykle. Ve vedlejším městečku Jacob's hill se totiž něco konalo a odjela tam polovina města. Našli si místo někde pod stromy a co nevidět vlezli do vody.
Beatrice ani moc nemusela předstírat, že se baví, protože kdesi uvnitř se něco probudilo a i by se do toho pocitu úplně ponořila, kdyby chtěla. Takže se jenom křečovitě řechtala, i když ji to donucovalo pouze k jemnému úsměvu.

Lily

Všechno v ní křičí nenávistí už od okamžiku, kdy přišla. Neví proč, ale nemá ji ráda, je jí nepříjemná a něčím divná. A povědomá. Pořád se jí vracela do vzpomínek ta noc, ale od doby, kdy ji potkali ještě víc. Nechce s ní trávit tohle odpoledne, nechce předstírat, že jí nevadí, ale i musí. Protože všichni ostatní ji mají rádi a ona se nechce svěřit, nechce, aby se na ni dívali skrz prsty. Tak ji aspoň ignoruje. A to jak kouká na Jamese. Ne, na tohle nechce myslet.
Ale pořád se jí to vrací do mysli, tak úpěnlivě, že se na chvíli ztratí z jezera utřídit si myšlenky. A možná že i udělala dobře. Nakonec, když se navrací, je už v hlavě klidnější.
Je už jenom kousek u deky, když zahlédne povědomou postavu, která se sklání nad něčím. Ty plavé vlasy… jako zima. Beatrice.
Pomalu se plíží až k ní, už je skoro u ní, proto se narovná. A uvidí, jak něco schovává do nějaké tašky. Do Jamesovi tašky.
"Co to děláš?" myslí si, že se lekne, ale opak je pravdou. Pomalu se k ní otočí a v tom příšerně kontrolovaném obličeji se jí rozlévá úšklebek.
"Vracím láhev." Na důkaz sáhne zpět do tašky a vytáhne poloprázdnou láhev vody. "Nebo snad nevidíš?" a s tím stejným příšerným šklebem ji hodí zpět. Když si stoupne, tyčí se jen několik centimetrů nad Lily, ale výraz jejích očí jí jakýmsi zvláštním způsobem na výšce přidává. Hledí si do očí, zelené do modrých, modré do zelených, až nakonec zelené uhnou.
Je jí trapně. Nadechuje se k tomu, aby něco řekla, ale neřekne, protože je přeruší Sirius volající na ně z vody. Vezme to ale jako vítanou možnost zmizení, proto se tam skoro rozběhne - ve skutečnosti k jednomu, jí dobře známému místu - a skočí šipku.
Nevšimne si proto už Beatrice, jak odhazuje malou ampulku se zbytkem perleťově lesklé látky, která se okamžitě vylévá do trávy a začíná vonět. A nádherně.



Mraky se stahují,
Zahalí světla,
Temnota nastává,
Ubývá tepla.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | Web | 14. listopadu 2013 v 16:09 | Reagovat

Som rada,že je tu ďalšia kapitola...už odvtedy ako si začala opisovať Beatrice mi na nej niečo nesedelo...dúfam,že ostatní nebudú mať dlho zalepené oči :-)

2 Asnazu Asnazu | Web | 8. března 2014 v 19:15 | Reagovat

No to si ze mě ani nedělej srandu! Moc dobře tuším kam tím míříš. Takhle by to teda nešlo, já věděla, že se mi ta holčina nelíbí, už jen to jméno, až moc připomíná Bellatrix...doufám, že to holky z Jamese a i ze Siriuse brzo vymlátí :D tak mě napadlo, že by mohla být docela sranda, kdyby to vypil někdo jiný, třeba některá z holek, zajímalo by mě, jak by se tvářila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se