A svíčka stále hoří

31. října 2013 v 20:21 | Ronnie Lybbler |  Jednorázovky

Ahoj :)
Po tomhle jsem toužila už od založení blogu a strašně jsem se těšila, až napíšu zrovna na tento den jednorázovku. Halloween pro mě byl zvláštním až po přečtení Pottera a zůstal až do teď.

Užijte si tuhle noc strašidel, čarodějnic a příšer z nočních můr dosyta, protože to podle mě není jenom noc těch, co jsem už vyjmenovala, ale i fictionerů a fictionerek, protože nejsme to i my, kdo si pod různými zvuky, za různými věcmi představujeme něco jiného? O tomhle podle mě i poslední říjen je. O fantazii.

Ať už jste kdekoliv a děláte cokoliv, pamatujte:
Posledním nepřítelem, který bude zničen, je smrt.

Krásně strašidelný Halloween :)

Ronnie Lybbler






Světla svíček. Chladný vzduch s troškou vůně spadaného listí. Lidé - osamocení jedinci - chodící kolem jen proto, aby se na chvíli zastavili nad hroby svých milovaných, jen aby se pomodlili a nechali se zaplavit smutnými vzpomínkami. Ta atmosféra mě vždycky strašně přitahuje, i když tohle místo znám dobře jako své boty.
Jak procházím mezi hroby, čtu si jména na náhrobcích. Některá jsou věkem skoro nečitelná, jiná se třpytí smutnou novotou. Vždycky přemýšlím, kdo ten člověk asi byl a jak zemřel. Zamiloval se do nesprávné osoby a nevydržel to, až si vzal život? Narazilo do něj nějaké zbloudilé kouzlo a on zemřel před tváří svého milovaného staženou bolestí? Nebo jako starý člověk, který už na světě neměl nikoho, takže pro něj smrt byla vykoupením, přechodem do věčného života? Ti, kdo o téhle mé stránce vědí, ji nazývají morbidní, šílenou a divnou, ale mě to přijde krásné. A kdo jiný si na tyhle lidi vzpomene, když už si na ně nikdo ani nepamatuje?
Nohy mě vedou a ani nevím kam. Vedená jmény jako magickou stezkou jdu pořád dál až k tomu nejzazšímu koutu hřbitova. Normálně tu bývá dost tma, ale teď je i tohle místo nádherně ozářeno zlatavě červenými a oranžovými plameny svíček. Je to nádhera. Setkávám se tady se známými jmény, jako s přáteli po letech, na hrobech pokrytých různobarevnými věnci. V jednom z rohů spatřím hrob ještě se blyštící novotou. Když jsem tu byla naposled, nebyl tu. Vedena čirou zvědavostí k němu pokleknu. Po přečtení jmen si nevybavím žádný fantastický příběh, ale akorát zmatenost. Zmatenost a jakousi jiskřičku poznání. Jsou to jen obyčejná jména, ale vyvolávají ve mně vzpomínky, jako bych ty lidi znala.
Lily Evansová a James Potter. Lily Evansová a James. Lily a James. Opakuji si to jako mantru pořád a pořád dokola. A v tom se dočkám poznání a zaplaví mě vzpomínky tak silné, že se musím rukou opřít, abych neztratila rovnováhu. Oči se mi rozšíří a já si konečně vzpomenu. Záplava zrzavých vlasů a zelené oči. Ebenové vlasy jako jeho hůlka a hnědé oči skryté za skly brýlí, které nikdy nesundával. A samozřejmě jejich přítel, největší dokař jakého kdy Bradavice poznaly. A světlovlasý chlapec skoro vždy schovaný za jednou z těch ohromných knih z knihovny, kde jsem ho mnohokrát potkala. Lily, James, Sirius a Remus.
Jak jsem na ně mohla zapomenout? Na jedny z těch nejviditelnějších lidí, které znám. Při pohledu na náhrobek se ale musím honem opravit. Znala jsem je. Sice vyšli školu o mnoho let přede mnou, ale znali je všichni.
Položím na ten kus mramoru tyčící se nad místem jejich posledního odpočinku ruku, jako by mi mohl říct víc, ale je to zbytečné. Kameny nemluví.
Setrvám na tom místě ještě několik okamžiků, než s povzdechem vstanu a opráším si kolena zablácená od listí. A pak mě něco napadne.
Vytáhnu ze svého kabátu hůlku a několika mávnutími vykouzlím voskovou svíčku. Červenou se zlatým lemováním. Jedno další mávnutí hůlkou ji zapálí a já po chvíli sleduji, jak hoří. Její plamínek se třepotá ve větru, ale drží se.
Naposledy se směrem k hrobu usměji a otočím se zády. Odcházím a ani si nevšímám postavy, která pevnými kroky míří k místu, které jsem právě opustila.
A svíčka stále hoří.

O několik let později:

Se skoro úsměvem na rtech se zhluboka nadechnu. Hned na mě zaútočí ta jemná atmosféra hřbitova o Dušičkách, která je jen v tento den. Opatrně se proplétám cestičkami mezi jednotlivými hroby a přemýšlím o jejich obyvatelích. Strašně moc lidí sem přibylo od doby, co jsem tu byla naposled, lidí, kteří taky mají své příběhy, proto mi to trvá strašně dlouho, než naposled zahnu a dojdu až k velkému hrobu ověnčenému věnci, květina a svíčkami jiskřícími a vrhajícími různorodé stíny v tomto podzimním večeru. Jsem z toho zmatená. Sem nikdo už roky nechodí, tak proč teď?
Ale když si přečtu jména, která jsem po tolika letech přibyla, pochopím.
Sirius Black. Remus Lupin a Nymfadora Tonksová. Další z pobertů. A taky poslední.
Skloním oči ke kouzelným fotografiím, které sem přibyly. Dvě jsou upevněny přímo na náhrobku a jsou na nich všichni. Na jedné je James objímající Lily a Sirius smějící se do foťáku, na druhé je Remus objímající mladou ženu s barevnými vlasy, obličeje plné štěstí. Konečně jsou zase spolu.
Když odtamtud odcházím, mám na tváři jemný úsměv. Mám radost, že si konečně můžou říct vše, na co tak dlouho museli čekat a budou spolu už navždy. Svíčka, kterou jsem zapálila, se mezi všemi ostatními ztrácí, ale vím, že tam je. A to je důležité.
Jednoho dne budu taky ležet v zemi se všemi těmi, kdo už odešli okolo. Ale není to skvělé? Vždyť smrt je jen další dobrodružství, protože kdo ví, co nás tam čeká?




A svíčka stále hoří.
Nesfoukni ji, bratříčku!
Nech ji, ať se rozhoří,
V tom slabounkém větříčku.


A svíčka stále hoří,
Přidává se k ostatním,
Svým světlem kruté stíny moří,
Přežívá dál, nematní.


A svíčka stále hoří,
Svůj příběh zpívá nám,
Tenounký plamínek zmaří,
Beznaděj vládnoucí tmám.


A svíčka stále hoří,
Vesele se třepotá,
Tváři drsnou lehce zjemní,
Zlatým jasem přetéká.


A svíčka stále hoří,
Pominula noc a den,
Za svitu knotu se udobří,
Je to jako malý sen.


A svíčka stále hoří,
Čas dlouhý už uplynul,
Však jednoho dne dohoří,
Hleď - plamínek už uhynul.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | Web | 31. října 2013 v 21:18 | Reagovat

Ahoj :-) Nominovala som ťa na Liebster Award http://l-e-p-a-s-b.blog.cz/1310/liebster-award

2 Lucy Lux Lucy Lux | E-mail | Web | 2. listopadu 2013 v 22:46 | Reagovat

Krásne.. fakt, veľmi krásne...námet taký podľa môjho gusta... once a Potterhead, always Potterhead... :-) plus tá básnička nakoniec... it´s brilliant!!! O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se