9. Kapitola - Příjezdy a plány

6. září 2013 v 19:14 | Ronnie |  Neštěstí a přátelství

Ahoj! Podařilo se mi sepsat další kapitolu N&P. Na scénu přichází nová postava - snad se vám bude líbit - a s ní i nové zážitky. Omlouvám se, že je ta kapitola tak krátká, chtěla jsem aby ten konec byl takový.... já nevím jaký, dramatický? Snad se mi to povedlo :D

Jinak, jak jste si užili první týden školy? Já bezvadně :D Jsem ráda, že jsem viděla znova našu střeštěnú třídu, všechny učitele a prostě všechny :D S kámoškama jsme stihly jít už dvakrát do města, užít si kopec srandy a všelijaký střeštěnosti, jako to my dokážem :D Jinak, tenhle rok máme nově chemii a učitel, který nás učí, nám hned na začátku řekl, že nikdy neví, jak říct úvod do chemie a že když nevíte, tak se inspirujete od konkurence. Tak - POZOR! - nám pustil z jedničky HP část, když Snape přilétne do třídy a začne mluvit :D To byla nejlepší část chemie. S kámoškama jsme se divily ještě po hodině :DDD

Ale dost o mě, nebudu se dál rozepisovat, takže užijte si kapitolu, naberte o víkendu síly a mějte se krásně :))

Šílená

Ronnie

Věnování: Kapitolku věnuju všem, kteří komentovali předchozí kapču, tudíš Peťi, Fearnie a Lucy Lux a všem, kteří četly mou poslední jednorázovku (zde). Děkuju moc za komentáře, moc mě potěšily :D






"Já už na to nemám nervy!" prásknutí desek knihy o dřevěný stůl se rozlehlo po ztichlé místnosti, jako výstřel z děla. Dívka, která tenhle rámus způsobila se svalila bezmocně a vysíleně do křesla a chytla si obličej do dlaní. Zbytek malého osazenstva té místnosti se po ní vylekaně otočilo. Ano, bylo jen otázkou času, kdy někdo z nich vybuchne, to věděli všichni.
"Pořád jsme zahrabaní v těch knihách," Pokračovala Tracy. Byla to totiž ona, kdo vypěnil. "od rána do večera už asi třetí den a stejně jsme nic nenašli." Začala počítat na prstech a postupně zvyšovala hlas, držela to v sobě už dlouho.
"Naši i vaši" kývla na Jamese. "se vrátí až zítra ráno a nic neví. Nikdo kromě nás nic neví a my to nemůžeme rozhlásit jako v rozhlase a tak zbytečně šířit paniku. A my do tý doby můžem jenom sedět tady v knížkách a zkusit přijít na to, co hledá, abychom mohli pomoct."
"Když k tomu přidáte ještě ty noční můry se kterýma se každý z nás v noci budí a my tak toho moc nenaspíme……. Já s tímhle bezcílným hledáním a hrabáním se v knihách, které naposled někdo četl před tři sta lety končím. Já vím, že nic jiného dělat nemůžem, ale já tohle nezvládnu." Poslední větu dodala už trochu tišeji.
"Tracy, ty si myslíš, že mě, že nás, tohle baví? Popravdě, je to děs! Od pondělí jsme nic nenašli, ani zmínku o něčem magickém, nebo zvláštním v Godrikově dole, a to jsme prolezli snad půlku tohohle archivu!" kluci na Reynu vykuleně zírali. To bylo poprvé, co ji slyšeli zvýšit hlas, jinak to totiž byla klidná osůbka, která řešila problémy diplomaticky, ne řvaním. Lily to nepřekvapovalo, znaly se přece už skoro sedm let.
Tracy se nadechovala, že už něco odsekne, ale nedostala se k tomu.
"Víte, co? Všichni máme toho plný zuby. Co kdybychom pro dnešek skončili a šli někam? Jsme už někde u osmnáctého století, takže pochybuju, že když jsme něco nenašli doteď, najdeme to v těch dalších dokumentech." Navrhl Sirius, když viděl, že se Tracy nadechuje a otvírá pusu, že něco řekne.
"Jo, to bychom mohli." Přitakal James. Remus a Reyna s Tracy po chvíli souhlasili taky.
"Já nevím, možná.." váhala Lily.
"Lily, Sirius má pravdu, v těch dokumentech dál už nic nebude, prošly jsme ty nejstarší a teď bychom měli počkat na rodiče, třeba oni budou něco vědět. A potřebuješ taky někam jít, protože takhle se jinak nebudeš moct soustředit." Přemlouval ji James. Lily na něho koukala značně překvapeně, ale to nebylo nic ve srovnání s tím, jak na něj koukala Tracy. Jako by spadl z višně. Znala ho už od malička a věděla, že je to hodný kluk a to, co ukazuje před Lily, bylo jen machrování, ale tohle musela zpracovat.
"Možná to bude znít divně, ale musím s ním souhlasit." Dodala Reyna, když Lily nic neříkala. Vypadalo to, že se rozhoduje, ale nakonec přikývla.
"Dobrá, asi máte pravdu." Nejistě se na ně usmála. Měla pocit, jako by to, co hledali, na ně tam čekalo, ale ten tou větou zahnala. Kéž by ho poslechla!
"Super!" zavýskal Sirius. "Kazíme tě, Evansová." Dodal žertem.
To je rozesmálo. Z knihovny odcházeli veselejší a zbavení starostí, aspoň pro zbytek tohoto dne. Nevšimli si ani dívky, která se bavila s knihovnicí a ptala se na ně. Nevšimli si zvláštního, vítězného lesku v jejích očích, když jí řekla, kdo jsou.
Dívka se po chvíli otočila a odešla do podvečera. Plavé vlasy za ní vlály a v modrých očích měla jediné. Povýšenost a chlad.


Ztichlým domem se ozval domovní zvonek a hned po něm charakteristický zvuk dupotu po schodech. Jedno zvědavé oko pohlédlo kukátkem ven, a když uvidělo, kdo venku stojí, dívka otevřela s trhnutím dveře.
"Mami, tati!" padla jim kolem krku. Ze srdce jí spadl obrovský kámen. Konečně se mohou někomu svěřit.
"Dobrý den, paní Houstonová." Usmála se na ní ode dveří Lily. Vyrušil ji totiž Tracyin výkřik, tak se šla podívat, co se děje.
"Ahoj, teti. Strýčku." Na pana Houstona James jenom kývl hlavou. "Kde je máma s tátou?" zeptal se.
"Nazdar Jamie. Tvoji rodiče šly domů, za chvíli se tu ale zastaví. Když už jsme u toho, támhle jdou." Usmála se na něj Rebeka Houstonová. A opravdu. Za její štíhlou postavou spěchaly k domu dvě osoby, Jenna a Adam Potterovi.
"Jamesi." Objala ho jeho matka. Když ho pustila, poputovali do její náruče postupně všichni. Mezitím se přesunuli do obývacího pokoje a začali si vykládat novinky. Tématu "proč jste chtěli, abychom přijeli dřív" se ale vyhýbali. Ne na dlouho. Po jednom ze záchvatů smíchu z jedné z historek z dovolené (nějaký kouzelník na pláži očaroval nafukovací velrybu tak, že pronásledovala za velkého smíchu všech přítomných jeho kamaráda, taktéž kouzelníka) tvář Adama Pottera zvážněla.
"Dost o nás. Jak jste se tu měli vy? V tom dopisu jste zněli naléhavě." Podíval se po přísedících mladých. Podívali se na sebe a nakonec začal Remus. Povyprávěli jim celý příběh o tom, co se dělo za tu dobu, co tu nebyli. Doplňovali se, pomáhali si, když se někdo z nich zadrhl a nemohl pokračovat dál. Mluvili v naprosté shodě lidí, kteří se dobře znají, ví na co ten druhý myslí a byli tam. Když mluvili o smrti dívky, matky zbledly a Jenna Potterová si přikryla rukou ústa. V jejich otcích to vřelo, bylo jim to vidět na očích.
"Tohle je vážná věc." Podotkl pan Houston, když Lily dokončila poslední slova. "Je jen dobře, že jste nám nic bližšího neříkali v tom dopise, někdo by mohl odchytit sovu a dozvědět se tak o tom, že to víte. Musíme o tom dát vědět Brumbálovi." Ani on netušil, co by mohl lord Voldemort tady hledat. Podíval se postupně každému do očí. Zračila se v nich trochu úzkost, obava, ale ty oči byly vážné. A ano, byl tam i strach, strach o děti, skoro už dospělé, sedící před ním, strach o jeho rodinu a přátele.
Pan Potter poslal zatím po patronovi zprávu profesoru Brumbálovi. Ten se o chvíli později objevil v místnosti. Povyprávěli mu celý příběh ještě jednou a profesor se chmuřil stále víc a víc. Na konci příběhu se podíval starostlivě po jejich rodičích.
"To, co mi tu říkáte, je velice vážné. Věřím vám, že jste viděli, co jste viděli, opravdu nám před týdnem a něco nahlásili, že Nicky Torresová a její rodina zmizeli. Na místě byly známky magie a další věci, takže to určitě byla práce kouzelníka, možná kouzelníků." Na chvíli se odmlčel, jako by zvažoval, jestli jim má ještě něco říct. "z vašeho vyprávění tuším, že víte o kouzelníkovi, který si říká lord Voldemort. V Denním věstci byl už několikrát zmiňován, ale jen okrajově. Ministerstvo si myslelo, že pro ně není skoro žádnou hrozbou, ale opak je pravdou. Jeho moc sílí a přidává se k němu stále víc následovníků. Daří se jim to zatím nějak ututlat, ale začíná dělat stále víc a víc starostí. Nechtějí šířit paniku, ale lidé začínají něco tušit." S tímto rozhovor skončil. Otočil se ještě na Adama Pottera a něco mu řekl, po čemž přikývl a profesor se přemístil zpět do Bradavic. Nechal je tam sedět s otázkami na jazyku a přemýšlející o slovech, které právě řekl.


*****************


"Můj pane. Přál jste si něco?" poklonila se skoro až k zemi, když vešla do místnosti. Její hlas byl na povrchu chladný, ale zněla v něm čistá podřízenost a jakási zvrhlá obliba.
"Vstaň, Beatrice, a pojď sem." Pokynul jí chladný hlas na druhé straně obrovského sálu. Jeho hlas se mrazivě a krutě nesl přes celý sál, ozvučil každý kousek této místnosti. Klapot podpatků jejích nohou se v jistých krocích doklapal až k jeho křeslu.
"Osvědčila ses mi a na přijmutí Znamení to stačilo, ale je v tobě víc, než dáváš najevo. Jsi krutá, nebereš si servítky, ale zároveň mazaná a krutá. Výborná Smrtijedka." Odmlčel se. Dívku před ním to očividně velice potěšilo. Bylo to něco, čím se mohla pyšnit, a přesto to nikdo nevěděl a ona chtěla, aby to tak zůstalo.
"Na úkol, který ti zadám, jsi více než vhodná. Hned po zařazení mezi nás odjedeš do jedné malé vesnice, čistě kouzelnické vesnice, v Anglii. Je tam něco, co potřebuji získat na svou stranu a ty mi v tom pomůžeš." Krutě se zasmál. Jinými by to otřáslo, ale dívkou před ním ne.
"Je tam jedna rodina. Jsou to čistokrevní kouzelníci, jak má být, ale zároveň mudlomilové jako ten starý děděk Brumbál." Jméno jednoho z největších čarodějů všech dob vyslovil se značným odporem a nechutí. "Dokonce jsou to jeho zastánci. Mají jednoho syna. Chodí do Bradavic, sice do Nebelvíru, ale to se z něj dá vymýtit. Tvůj úkol je, dostat ho sem k nám, ale tak, aby jedinou možností jeho rodičů bylo přidat se k nám také, mít s námi něco společného, příbuzenské pouto, nebo něco podobného." Dívka pomalu přikývla a na rtech se jí začal rýsovat úsměv. Chápala, co tím její Pán myslí a byla už nedočkavá, až to splní.
"Ano, Můj Pane. Pro vás cokoli." Poklonila se. Po několika dalších slovech ji propustil. Na večerní schůzi bude označena a připojena Znamením, které právem dostane.


24. července 1977

Konečně mám nápad, který by dostál svým požadavkům. Dnes jsem toho kluka viděla a není zas tak špatný, ale ten výraz v jeho očích, když se díval na tu šmejdku…. Po Dole se šušká, že ji má rád. Jak odporné. Pán měl pravdu, celá jeho rodina je prolezlá mudlomilstvím. O to je můj úkol horší. Ale zpět k tomu výrazu. Vnukl mi totiž nápad. Nemá totiž cenu navazovat s ním "přátelství", když ani nevím, co dál. A jak jinak, než jeho vlastní zbraní a zároveň slabinou na něj zaútočit? Chudáček malý chlapeček bude pokořen tím, co má. Láskou. A jestli se jednoho dne dostane zpod mého vlivu? PUF! Uvidí jen jediné. Znechucené, nešťastné, naštvané, nenávidějící a zrazené pohledy jeho přátel a lásky, včetně toho krvezrádce Blacka. A mezitím bude mít můj Pán to, co potřebuje, co chce a co mu dělá obavy.Hm… musím se nad tím pousmát. Ten plán se mi líbí.
Jinak, byt, ve kterém bydlím, má perfektní zástěrka, je celkem pěkný a prostorný. Vyhovující všem účelům. Bude se mi ještě hodit.
Zítra je půjdu sledovat, abych se s nimi jen tak náhodou srazila a tak seznámila. Musím se k němu dostat blíž a podat mu ten lektvar. Ještě budou litovat, že dělají starosti Mému Pánu.


Služebnice Pána a čestná Smrtijedka

Beatrice Luvanst





____________________________________

Doufám, že mě za tohle nezabijete :D

1. Byli jste překvapení z toho, čím Beatrice je?
2. Poddá se jí James?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | Web | 6. září 2013 v 19:52 | Reagovat

Riadna kapitola :-) páčila sa mi a aj celkom rýchlo píšeš ;-)

2 Lucy Lux Lucy Lux | E-mail | Web | 7. září 2013 v 21:56 | Reagovat

Merlinova brada!!! s tou chémiou to myslíš vážne??? O_O  O_O  O_O  O_O  O_O
čo sa týka kapitoly, no, uvidíme, ako bude dej pokračovať... nová zápletka sa mi čoraz viac páči... :-)

3 Asnazu Asnazu | Web | 8. března 2014 v 18:38 | Reagovat

teda mám pocit, že tě zabiju :D ale jestli bude James přemýšlet svým "up-stair brain" a ne svým "down-stair brain" tak to možná přežiješ :D doufám, že to nedopadne špatně

4 Davidkex Davidkex | E-mail | Web | 21. března 2017 v 14:24 | Reagovat

Do you feel the pain of acid reflux? Do you feel a fire inside your chest? Are you miserable? Are you ready for the issues to stop? Continue reading to find out how. Keep reading to learn to control acid reflux for good and to end the misery for good.

You may need to balance out hydrochloric acid amounts in your body if you want to reduce acid reflux and its symptoms. You can do this, for instance, by using sea salt rather than table salt. Sea salt has chloride and minerals that are good for the stomach and prevent acid.

<a href=https://www.viagrasansordonnancefr.com/viagra-feminin-lovegra-pour-femme/>https://www.viagrasansordonnancefr.com/viagra-feminin-lovegra-pour-femme/</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se