7. Kapitola - Odhodlání a objevení

9. srpna 2013 v 11:53 | Ronnie |  Neštěstí a přátelství
Ahoj! Asi se dost divíte, že je tady další kapitola téhle kapitolovky. Popravdě, tahle povídka dost upadá. Není to, protože by mě nebavilo ji psát, jen ten nápad, co jsem měla, se mi zdá strašně tuctový, neměl skoro žádnou zápletku a když jsem si to po sobě přečetla... děs :D.

Ale nebojte se, tahle povídka nekončí, nenechala bych ji nedokončenou a navěky někde zahrabanou a pohřbenou pod nánosy prachu, to ne, ale rozhodla jsem se ji trochu předělat. Přidala jsem novou postavu - TADY - a předělala zápletku - TADY.

Já vím, že to není asi zrovna nejlepší v průběhu povídky na tohle přijít - za což se omlouvám - ale ten nápad, co jsem prvně měla byl opravdu pitomost a já jsem nechtěla, aby vás to zklamalo, proto je to předělané.

No, doufám, že si i po tomhle tuto kapitolu (celkem zlomovou) užijete a doufám, že jsem vás tím úvodem nějak neodradila, takže jestli ne, tak si ji běžte přečíst a jestli jo.... tak si ji běžte přečíst taky :D.

Ronnie










"…. A pak mě tam našli. Nemohla jsem se z toho pak dlouho vzpamatovat a pořád mě to i teď děsí. Proto mě tolik rozrušil ten článek ve Věštci." Dokončila Lily své vyprávění. Všichni byli zticha a pozorovali Lily šokovanými pohledy. Až na holky a Rema, ti to už věděli.
"Promiň Lily, že jsme z toho dělali takový drama. Tohle…….. to jsme fakt netušili." Řekl James zkroušeným hlasem. Povzbudivě se jí podíval do očí a ona mu jeho pohled opětovala.
"Jo no, fakt promiň." Přidal se k němu překvapivě i Sirius. Lily se na ně usmála a utřela si těch pár slz, co jí při vyprávění spadly po tváři.
"Omluva se přijímá." Odvětila. Pak už se na tohle téma nemyslelo, ani nezmiňovalo se o něm. Kromě občasných článků v Denním Věštci a těch chvílích před spaním, kdy mysleli na všechno, o něm skoro ani nevěděli, jako by nebylo.


Za dva dny jim přišel dopis od rodičů, že se vrátí později, protože ještě pojedou navštívit tetu Amber a že tam pár dní zůstanou. Byli z toho dost nadšení, i přes to, že to znamenalo, že budou spolu v jednom domě déle, než si mysleli. Kupodivu to ale nikomu nevadilo.
V den, kdy dostali ten dopis, měli naplánováno jít se koupat do nedalekého jezera, takového přírodního koupaliště, kam chodili všichni z Godrikova dolu. Leželo nedaleko v lese, bylo opravdu veliké a ochráněné kouzly. Také tam i zamířili.
Dopoledne i s ručníky a jídlem vyšli, aby tam mohli být celý den a aby chytli nějaké dobré místo. Bylo tam celkem slušně plno, protože poslední dobou byly dny opravdu dost horké a kdo mohl, tak neodolal koupání se v chladivé vodě. Na konci lesní pěšiny se jim otevřel nádherný pohled na jezero prosvícené sluncem a ohraničené stromy. Nebylo tak velké jako Bradavické, ale zase to nebyl žádný prcek. Bylo prostě tak akorát velké. Tak akorát pro celý Godrikův důl.
Složili si věci pod nedaleký strom, když v tom Sirius zařval:
"Poslední ve vodě je tlustočerv!" a rozběhl se k vodě. V těsném závěsu za ním vyběhli i ostatní, a jestli se Sirius domníval, že ve vodě bude první, jeho naděje byly zmařeny. Překvapivě ho totiž předběhla Tracy, když musel zakličkovat mezi čarodějkami a kouzelníky usazenými na dekách v bezpečné vzdálenosti od břehu.
Pak se rozběhla ještě rychleji a skočila. Bombu.
Sirius, který si nedal líbit, že ho předběhla, na ni začínal dotahovat a to byla jeho smůla. Dokonale ho to ošplíchlo a všichni z toho nemohli smíchy. Nejvíc asi Tracy. Málem smíchy zahučela pod hladinu.
Sirius to ale nehodlal nechat jenom tak. Zajiskřilo se mu v očích, rty se mu stáhly do spokojeného úšklebku a skočil do vody za ní. Jakmile to Tracy uviděla, začala zdrhat, ale pro její smůlu byla ve vodě pomalejší než Sirius, takže ji pár tempy dohnal a potopil ji. Když se vynořila nad hladinu, vyprskávala hrozně vodu. Sirius se lekl, že se jí něco stalo tak se k ní trochu přiblížil. Přesně na to Tracy celou dobu čekala a pořádně mu stříkla do obličeje. Strhla se mezi nimi vodní bitva a Tracy s Lily a James s Remusem se k nim s radostí přidali.
Pak si vždycky holka klukovi sedla na ramena a kohoutí zápasy pro ně mohli začít.
Když pak kolem poledne vysílením padli na deku, byli naprosto šťastní. Unavení ale přece šťastní. Ale taky hladoví.
Vyndali jídlo z košíku na piknik a to zmizelo během několika okamžiků.
Dívky se pak šly opalovat a kluci si zatím povídali a hráli karty. Hodnotili asi každou holku v jejich věku tady, a že jich bylo hodně! Sirius si chtěl vyhlídnout další holku, se kterou by teď v létě chodil, ale zjistil, že se mu to nějak nedaří. Ano líbily se mu některé z nich, ale něco jim chybělo. Na to co, však nemohl za žádnou cenu přijít, ať si hlavu lámal sebevíc.
Když se dívky pořádně vyslunily a kluky už přestalo bavit hrát karty, zase hupsli do vody. Plavali až na druhou stranu jezera, kde stála skála, ze které se dalo perfektně skákat. Voda tam byla hodně hluboká a čistá.
Kluci a Tracy hned vyšplhali nahoru, ale Reyna s Lily zůstaly ve vodě, zdálo se jim to moc vysoko.
"Hej, tak přece to aspoň zkusíte, ne? No tak." Volali na ně ze shora, když už nejmíň po dvacáté skočili dolů. Reyna s Lily se po sobě jenom podívaly, moc se jim nechtělo, ale nakonec se daly přemluvit a vylezly nahoru. Postavily se tam vedle sebe a koukaly dolů.
"Tak jo, na tři. Raz. Dva. Tři. Teď!" a obě naráz skočily. Dole se zanořily do vody, a když vyplavaly zpátky na hladinu a vykašlaly všechnu vodu, šly skákat znovu. A znovu a znovu a znovu.



"Hej! Co to bylo?" lekla se Tracy, protože jí něco spadlo na obličej. Zvedla hlavu k ještě před okamžikem modré obloze bez jediného mráčku, která teď ovšem byla zakalená do té nejtemnější šedé a černé.
"Měli bychom radši honem pryč." Navrhl zachmuřeně James a chtěl vlézt do vody. V tom okamžiku se ale rozpršelo tak moc, že voda padala z nebe jakoby v jedné souvislé stěně, nedaly se rozeznat jednotlivé kapky. Museli se proto vydat po břehu.
Zanedlouho byli tam, kde si nechali své věci. Nemělo cenu se převlékat, stejně jejich oblečení bylo tak mokré, že by se z něj dalo ždímat, ale dívky na sebe hodily aspoň trička, nechtěly se po vesnici promenádovat v plavkách.
"Na tom dešti se mi něco nelíbí. Jako by….. nebyl normální." Zamračeně sledoval oblohu Remus. Tedy spíš se snažil sledovat, nebylo z ní vidět ani píď.
"To se ti jen musí zdát, Reme. Musíme si teď hlavně pohnout dovnitř, než chytneme zápal plic." Remus se ještě chvíli díval vzhůru, než se obrátil na Lily, která na něj čekala, a váhavě přikývl.
"Asi máš pravdu." A pousmál se. To už se ale rozběhli za ostatními, kteří jim pomalu mizeli v dálce. Co nejrychleji je dohnali a srovnali s nimi krok. Už byli v půli cesty k domovu, když se blízko nich ozvalo prásknutí a následně vyjeknutí, napůl ztlumené deštěm.
Trhli sebou a naráz se všichni otočili ve směru, kde tušili, že se ten zvuk ozval. Nic tam ale neviděli, samozřejmě.
"Možná… Možná bychom se tam měli podívat." Navrhla, trochu jakoby si tím nebyla úplně jistá, Tracy a podívala se po svých přátelích.
"Máš pravdu, asi bychom měli." Přikývl James, a když souhlasili i ostatní, vydali se za tím zvukem.
Kousek od cesty, kde stáli, rostlo křoví. Byl to vlastně keř kolem dokola spletený s ostružiním a maliním, takže tvořil nesnadno průchozí houštinu. Dalo se jí projít, ale pouze jedinou, skrytou a těžko přístupnou cestičkou u hlavní cesty.
A právě tam se naši přátelé vydali. Tam uslyšeli ty zvuky.
James šel první a hledal v tom hustém dešti nejsnadnější cestu. Za ním šel Sirius a kousek za ním trochu ostýchavé dívky. Celé to uzavíral Remus. Jak se nořili hlouběji, pršelo na ně méně, ale zase byli více a více poškrabaní od trní. To ale mělo brzy skončit.
James z nenadání zastavil, takže se zastavili i ostatní, ale už ne tak příjemně a očekávaně jako on.
Remus ze zadu slyšel jen, jak zalapal po dechu a o chvilku později už všichni stáli okolo nějaké osoby a Lily s Reynou se k ní skláněly, aby zjistily, jestli žije.
Jak se ukázalo, uprostřed houštiny byl malý plácek zdupaného maliní. Někdo si tu asi dělal bunkr, nebo něco takového, ale teď tam ležela v podivném úhlu zkroucená dívka. Špinavé vlasy měla spletené do spletenců a její oblečení bylo zničené tak, že nebylo poznat, čím bylo. Na těle měla rány, rány které prozrazovaly, že už toho hodně zažila a nevzdala se. A to jí mohlo být jen šestnáct.
Najednou se pohnula a přerývavě se nadechla. Žila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | Web | 9. srpna 2013 v 19:24 | Reagovat

Na konci som sa už pripravovala na najhoršie...ale pekná kapitola,som zvedavá,čo bude ďalej..tie napínavé konce :-D

2 Lucy Lux Lucy Lux | E-mail | Web | 11. srpna 2013 v 22:46 | Reagovat

prepáč, že komentár pridávam len teraz, ale najprv som si musela poviedku prečítať celú... hodnotím ju veľmi pozitívne, téma sa mi páči, nová zápletka (a postava) to len vylepšuje, koniec samozrejme - napínavý :-) (tak ako má byť) a teším sa na ďalšiu kapitolku :-)

3 Ronnie Ronnie | Web | 31. srpna 2013 v 10:12 | Reagovat

[1]: ještě se připrav :D děkuju a napínavé konce jsou nej! :D

[2]: v pohodě, nemusíš se omlouvat :-) děkuju a doufám, že tě nesklamu :D

4 Asnazu Asnazu | Web | 16. září 2013 v 20:31 | Reagovat

Páni, takový úsměvný den a pak takovýhle zvrat. No jsem zvědavá, co je ta dívčina zač. Bohužel si to ale asi nestihnu přečíst teď, mám toho vážně moc, ale určitě to někdy o víkendu dohoním :)

5 Ronnie Ronnie | Web | 17. září 2013 v 19:36 | Reagovat

[4]: njn, zvraty :3 To jsem ráda, že jsi zvědavá a snad se ti to bude líbit :D v pohodě, jen si to hlavně přečti :-D a děkuju :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se