Songfic - 9 Crimes

15. července 2013 v 7:00 | Ronnie |  Songfic
Ahoj. Přidávám další songfic, už asi poslední teď v řadě. Do páru si můžete domyslet koho chcete, není to nějak blíže určné. Je spíš smutnější a některé věci - hodně věcí - se nemusí přesně shodovat s knihami, ale doufám, že se vám bude líbit. Jinak, nemám k němu ještě banner, protože mám odstavený program, ve kterém jsem ho měla rozdělaný, ale tak za 3 týdny by mohl být, dřív se k tomu nedostanu :// :).

Jinak, odjíždím na tábor a nemám nic dopsanýho, ale pokusím se aspoň něco ještě dopsat. Ale nevím, jestli z toho toho bude hodně.

Užijte si čtení,

Ronnie









Damien Rice - 9 Crimes


Leave me out with the waste
This is not what I do
It´s the wrong kind of place
To be thinking of you
It´s the wrong time
For somebody new
It´s a small crime
And I´ve got no excuse



Sedím schovaná v temné chodbě. Pláču. Proč jsi mě opustil? Proč? Nechal jsi mě tu a šel jsi tam ven, do té hrůzy za…. Ním. Řekl jsi, že jdeš jenom pomoc Hermioně, ale nevrátil ses. Proč, lásko, proč?
Ozve se rána a někdo strašně blízko zaječí. To mě vytrhne z mých myšlenek a já pevně stisknu hůlku.
Proč se tady schovávám a vzlykám nad sebou, když tady je moře lidí, kteří potřebují pomoc? Nesmím na tebe teď myslet.
Vyrazím chodbou za zdrojem toho hluku. Je strašlivě blízko. Zahnu za roh a dostane se mi hrůzného pohledu na kouzly zmrzačená těla, zpola zavalená spadenou zdí. Zalapán po dechu, když jednu z těch tváří poznám.
"Faith! Faith!! Ne, to ne, to není.. Faith…" rychle k ní přiběhnu a vložím si její hlavu na klín. Je mrtvá, to mi však nebrání v tom, abych ji k sobě přitiskla a brečela. Mezi vzlyky ze sebe dostávám její jméno.
Po nějaké době se mi do mysli začnou plíživě klouzat věci kolem mě. Pro mě vzdálený řev bitvy je blíž a blíž a ve mně se ozve má nebelvírská stránka.
Musím jim pomoct. Jediná prostá myšlenka zaplní moji mysl a já se na nic jiného nemůžu soustředit. Opatrně položím Faithinu hlavu zpět na zem a vstanu. Otřu si slzy a jediným pohybem hůlky se dostane spod suti a objeví se kolem ní květiny.
Otočím se k ní zády a hrdým krokem opouštím to místo, kde zemřela moje nejlepší přítelkyně. Můj chladný obličej ještě víc ztvrdne, když uvidím prvního Smrtijeda.
Perkins. Vybaví se mi hned jeho jméno. Otočí ke mně svůj obličej a pozvedne hůlku.
Budu ho muset zabít. Uvědomím si. Zároveň mě to i jaksi těší. A já pro to nemám žádnou omluvu, žádnou výmluvu proč.
Vyženu tyhle myšlenky z hlavy hned, když na mě letí první kouzlo a vzpomenu si na Faith, ležící v chodbě daleko za mnou. To rozhodne.
On i všichni ostatní s Voldemortem v čele za to zaplatí.


Is that alright? yeah
Give my gun away when it´s loaded
Is that alright? yeah
If you don´t shoot it how am I supposed to hold it
Is that alright? yeah
Give my gun away when it´s loaded
Is that alright? yeah
With you...




Je po bitvě, Potter je mrtvý a Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit zvítězil.
Tahle a podobná slova se rozléhají celou Velkou síní. Mě to však pořád nedochází, nechci to přijmout.
Nemohli jsme přece prohrát…
Náhle se všichni začnou ohlížet ke bráně na nádvoří. Postupně jí vycházejí, bez života, bez naděje na nový život.
Začnu se cpát dopředu. Ten pohled na všechny ty Smrtijedy a lorda Voldemorta je strašný. Nikdy jsem si nemyslela, že je ještě takhle uvidím s Ním v čele po bitvě, byla jsem přesvědčená, že vyhrajeme.
Ale nestalo se tak. Ta myšlenka na mě dolehne s takovou silou, že zavrávorám a musím se opřít o Brigitte stojící vedle mě. Jsme ztraceni.
Jako by toho všeho nebylo dost, zaznamenám v davu Smrtijedů mě velice dobře známou tvář. Navenek zanechávám pořád ten samý chladný a hrdý výraz, ale vevnitř jsem zlomená a zdrcená tím, co vidím.
On se k nim přidal. Zradil nás, zradil mě. Proč stojí na té straně, když by měl být se mnou po boku tváří v tvář Voldemortovi?
Nechápu to. Naivní část mě samé mě přesvědčuje, že se mýlím, ale jeho obličej, držení těla a prostě ho znám až příliš dobře.
Říká se, že láska hory přenáší a že všechno odpustí. Jak se ale můžu teď na něj jenom podívat, bez špetky nenávisti? Ano, miluji ho, ale stejnou měrou ho i nenávidím.



Leave me out with the waste
This is not what I do
It´s the wrong kind of place
To be cheating on you
It´s the wrong time
She´s pulling me through
It´s a small crime
And I´ve got no excuse



"Jdu tam, jdu pomoc Hermioně." Podíval jsem se ti do očí. Pomalu jsi přikývla a já jsem si mohl konečně vydechnout. Nepoznala jsi, že jsem lhal.

Otočil jsem se zády k tvé postavě a rozběhl se chodbou do té vřavy venku. Proběhl jsem nepozorovaně až k lesu, kde jsem se otočil, abych zjistil, jestli mě někdo nesleduje. Nikdo nikde, všichni si všímali pouze svých protivníků a nějaká malá, tmou zakrytá postava je nezajímala. A to bylo dobře.

Začal jsem se zanořovat hlouběji do toho děs nahánějícího porostu a po chvíli si rozsvítil hůlku. Věděl jsem, kam jít, úplně přesně.

Po chvíli jsem se objevil na velké mýtině. Uprostřed stál on, Pán všeho zla, nejmocnější čaroděj na zemi.

Poklonil jsem se mu. Mohl jsem se zvednout, až když mi pokynul. I přes to jsem se mu byl povinen nedívat do očí, nikdo to nemohl.

"Mluv! Splnil jsi vše, co ti bylo nařízeno? Zničil jsi tu ohavnou zrádkyni své krve?" přikývl jsem.

"Ano, můj Pane. Je úplně na dně." Poklonil jsem se. Zachechtal se. Pod jeho smíchem tuhla krev v žilách a lezl mráz po zádech. Byl to smích plný krutosti, plný smrti.

"Předstup!" natáhl jsem k němu ruku a on na ni přiložil svou hůlku.

"Budeš mi sloužit a plnit všechny mé rozkazy až do posledního dechu?" po mém ano vystřelil z jeho hůlky zelený paprsek a narazil do mého předloktí. Ta bolest byla příšerná, ale já to nesměl ani slůvkem dát najevo.

"Nezradíš mě, ani kdyby na tom závisel tvůj život?" další ano a další zelený paprsek mě udeřil do ruky. Druhá část znamení Pána byla dokončena. Ale nebylo ještě celé.

Mávl hůlkou a přede mnou se objevila zbídačená, otrhaná a krví zašpiněná dívka.

"Zabij ji. Potom se teprve staneš služebníkem svého Pána." Ta dívka ke mně pozvedla své oči. Byla v nich tichá prosba, prosba k zanechání života.

Něco na tom pohledu mě donutilo zaváhat. Ty oči byly tak podobné těm tvým… ano, ačkoli jsem si to nechtěl přiznat, miloval jsem tě. Ale vábení strany zla bylo silnější.

Promiň. Pomyslel jsem si.

"Avada Kedavra!" z mé hůlky vylétl smaragdově zelený paprsek a narazil do toho kusu špíny. Ve stejném okamžiku se rozzářilo i moje předloktí a moje znamení zla bylo dokončeno.





Damien: Is that alright, yeah?
Give my gun away (Lisa: Is that alright? Yeah. ) when it´s loaded
Is that alright with you?
If you don´t shoot it how (Lisa: Is that alright? Yeah. ) am I supposed to hold it
Is that alright with you?
Give my gun away (Lisa: Is that alright? Yeah. ) when it´s loaded
Is that alright
Is that alright with you?




Stojím po boku Pána Zla. Potter je konečně mrtvý a svět nyní bude lepší. Všichni moji druhové stojí před bránou do Bradavic. Vzdají se, určitě se vzdají.
Ucítím na sobě nějaký pohled. Otočím se v tom směru a vidím tě tam, stojící vedle nějaké holky. Opíráš se o ni.
V ten okamžik se mi všechno vrátí. Všechny ty pocity, co jsem k tobě choval, jsou zase skutečné.
Hnusím se sám sobě. Jak jsem to znamení mohl přijmout?
Najednou se strhne velký zmatek. Potter zase přežil kletbu smrti a teď stojí naproti Pána Zla a začínají spolu bojovat.
Ani nevím, jak se to semele, ale najednou stojím naproti tobě, bez hůlky a ty jsi připravena k útoku.
"Tak dělej! Zabij mě! Zabij mě tak, jako jsem já zničil tebe. Zasloužím si to." Dodám už tišeji. Stojíš tam, jako by ses nemohla rozhodnout.
Něco ke mně přiletí, rozhodla ses.
"Máš hůlku, tak bojuj." Než se nadějeme, oba vystřelíme odzbrojovací kletbu. Obě své cíle zasáhnou a ty chytíš mou hůlku.
Pak ke mně vyšleš kouzlo.
Narazí do mě zelený paprsek a já už nevidím nic, jenom temnotu.


Jak krutý je svět, když proti sobě postaví dvě na první pohled zamilované osoby? Pláči.
Věděla jsem, že tě nedokážu zabít. Ale přesto jsem udělala opak…. Zabila jsem tě.
Ta myšlenka mě bude strašit a tížit až do smrti.
Pozvednu tvou hůlku a namířím si ji na srdce. Pouhá dvě slova a smaragdový paprsek se mi zaryje do prsou, mé srdce se zastaví a mé tělo padá k zemi s uvolněným výrazem.
Už nikdy víc se moje tvář nezasměje.
Už nikdy víc se voňavý letní vánek nedostane do mých plic.
Už nikdy víc…..



Damien: Is that alright, yeah?
Lisa: Give my gun away when it´s loaded
Damien: Is that alright, yeah?
Lisa: If you don´t shoot it how am I supposed to hold it
Damien: Is that alright, yeah?
Lisa: Give my gun away when it´s loaded
Damien: Is that alright, is that alright?

D&L: Is that alright with you?

Damien: No...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lux Lucy Lux | E-mail | Web | 27. července 2013 v 22:34 | Reagovat

ty si ani nevieš predstaviť, aké príznaky má čítane tvojich songfics!!! popravde, prečítala som si to asi 3-krát sa čím ďalej tým viac sa mi to páči :-) kráásne :-) smutné :-) úprimne povedané, pre mňa poriadna inšpirácia... (minule som začala písať jeden songfic, čoskoro sa možno objaví na blogu)

2 DorkaJ. DorkaJ. | 19. srpna 2013 v 20:19 | Reagovat

Úžasné :) a také smutné :( ach
Teplota v miestnosti klesla minimálne na polovicu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se