6. Kapitola - život a smrt

5. června 2013 v 17:17 | Ronnie |  Neštěstí a přátelství


Ahojec! Ano, vím, velké překvápko. (to byla ironie :D) Ale Ronnie je tu a má s sebou jednu další kapitolu N&P. Měla jsem ji hotovou už někdy minulí týden, ale dala jsem ju až teď, protože jsem na to úplně zapomněla (ano, stdím se). Doufám, že si ji užijete a bude se vám líbit, i když já osobně si myslím, že se mi moc nepovedla a že je taková zmatená a prostě divná. No, ale nebudu předbíhat ani vás odrazovat :D.

Přeji příjemné počtení.

Ronnie




Den za dnem poklidně plynuly jako voda a najednou už tu byl čtvrtek, šest dní od odjezdu rodičů pryč. Dívky i Poberti spolu…. Vycházeli. Postupně se atmosféra mezi nimi uvolňovala, ale ne že by spolu trávili moc času, to ne! Jen spolu byli dvakrát u jezera - jednou se tam náhodou střetli, podruhé se domluvili, že tam spolu půjdou, protože se fakt nudili a to už bylo co říct - jednou večer, protože lilo jako z konve, spolu hráli Tchoříčky a šachy, ale jinak spolu moc nebyli. Dokázali se ale už domluvit, což byl obrovský pokrok oproti dřívějšku. Ale vaření pořád zastávaly dívky, protože nechtěly, aby to v kuchyni bouchlo. Občas jim i pomohl Remus, protože Tracy byla na vaření, řekněme levá.

Ten den se ale všechno mělo od základů změnit.

Ráno přiletěla jako vždycky sova s novinami v pařátech. Snesla se na stůl přímo uprostřed snídaně a upustila na stůl noviny. Poté, co jí James dál pár scvrčků zase pokojně odletěla. To, co ale následovalo, rozhodně nebylo pokojné. Lily si ty noviny hned zabavila a rozložila je před sebe. Sirius s Jamesem proti tomu hned protestovali, ale vražedný pohled typu Opovaž se a já tě pověsím do průvanu za něco, o co bys asi nerad přišel. je zastavil. Uraženě se posadili na židle a pustili se do zbytku snídaně.

Lili zatím spokojeně pročítala názvy článků a popíjela čaj. Najednou ale vypoulila oči a vyprskla čaj, až pokropil všechny kolem a rozkašlala se. To přitáhlo pozornost všech kolem, a zatímco se Lily snažila s Reyninou pomocí uklidnit, ostatní se sušili kouzlem z hůlky. Když se konečně uklidnila, ukázala na noviny.

"Přečtěte si to."pobídla je vážným hlasem a tím zarazila všechny otázky, ke kterým se nadechovali.







Po dočtení článku zavládlo v jídelně ticho, až by se dalo krájet. Reyna se dokonce musela posadit, aby se nesložila a ostatní byli stejně vyjevení jako ona.

"Jak někdo může něco takového udělat? Vždyť tomu klukovi byly teprve čtyři! Tohle je.." rozklepaně ze sebe dostala Reyna. V novinách se podobné věci objevovaly už nějakou dobu, ale vždy to byly jenom náznaky, oznámení o smrti, nikdy ne celé články.

"Děs? Nechutný? Odporný? Klidně to řekni, Reyno." Dokončil za ni Sirius. Ani si neuvědomil, že jí řekl jménem. Teď se nad tím ale nikdo nepozastavoval.

"Kdo mohl něco takovýho udělat?" zašeptala viditelně otřesená Tracy. Snažila se držet, ale nešlo to. James se Siriusem se na sebe podívali a chvíli se na něčem pohledy domlouvali. Nakonec tohle spojení přerušili a Sirius pobídl Jamese, aby mluvil.

"Jsou zvěsti.." nedokončil.

"Zvěsti? Spíš je to pravda, podle toho co říkali tví rodiče, ale že to není tak šílený." Skočil mu do řeči Sirius.

"Dobře, dobře. Takže. Jsou potvrzené věci o tom, že je tu jedna určitá skupina kouzelníků. Prý si říkají Smrtijedi a vede je lord Voldemort. A….." už podruhé za pár okamžiků James nedokončil.

"A ty si myslíš, že v tom mají prsty oni." řekla tiše, ale rozhodně Lily. I když to nebyla otázka, James přikývl a nic neříkal. Lily zbledla ještě víc, než byla bledá předtím. Do hlavy se jí totiž dostal obrázek jedné noci. Noci, ze které se už nikdy nevzpamatuje. Nechtěla na to ale myslet. Nemůže. Najednou se zvedla a otočila se směrem ke dveřím. Oči měla plné slz, a když promluvila, její hlas zněl dutě.

"Já… potřebuju být chvíli sama. Omlouvám se." A vystřelila z kuchyně pryč. James za ní chtěl hned jít, ale Tracy ho zarazila.

"Potřebuje být sama. Nech ji teď, ona… vrátí se." Ujistila ho a James se po pár okamžicích nerozhodně posadil na židli.
"Já.. řekl jsem snad něco špatně nebo co? Proč tak rychle zmizela?" nedalo mu to po chvíli a musel se prostě zeptat na to, co mu vrtalo hlavou.

"Ne, neřekl. Ona… to kvůli tomu článku a… au, moje noha!" začala Reyna, ale Tracy ji pod stolem kopla, aby přestala.
"Proč?....... Počkat, oni to neví?" docvaklo jí to.

"Ne, neví. Nemohla jsem jim to říct, to je na Lily, jestli jim to řekne nebo ne." Přisvědčila. Úplně zapomněly, že nejsou samy a proto je vylekala otázka směřovaná od kluků.

"Co nevíme? A nemluvte o nás, jako bychom tu nebyli." Rozčílil se Sirius.

"To vám nemůžeme říct. Je to…. Věc Lily, a jestli to chcete teď vědět, zeptejte se jí. Ale být váma, teď to nedělám." Zchladila je Tracy. Věděla, že to bylo od ní dost tvrdé, ale dobře si pamatovala, jak byla zdrcená, když se to dozvěděla. Pak se zvedla od stolu a šla pryč, za Lily. Po jejím odchodu se Sirius už opravdu hodně rozzlobil a vyletěl.

"Co si jako myslí? Jak jako nemůžeme říct? Proč prostě…!"

"Siriusi, zmlkni!" varoval ho, do té doby nic neříkající Remus. "Má pravdu, je to Lilyina věc a když to bude chtít říct, řekne to." On věděl, co se stalo, Lily mu to řekla. Zároveň ho ale poprosila, aby to nikomu neříkal. A to bylo pochopitelné. Nezvládla by totiž všechny ty pohledy, slova upřímné soustrasti a litování.

"Nebudeme to už řešit."utnul tuhle debatu a na téma "Smrtijedi" se na nějakou dobu zapomnělo. Nebo spíš jenom nemyslelo.

"Co kdybychom šli něco dělat? Třeba bychom si mohli zahrát Tchoříčky, než přestane pršet." Navrhl, a když James, Sirius, Reyna a právě přicházející Tracy souhlasili, přesunuli se do obýváku k Tchoříčkům. O chvíli později se odtamtud začal ozývat hlasitý smích a bouchání.

Lily:

Seděla v pokoji na okně, hlavu opřenou o kolena. Před chvílí od ní odešla Tracy. Chtěla být sama. Myšlenky se jí pořád točily kolem toho jednoho večera, na který už nechtěla myslet, chtěla na něj zapomenout, kvůli té hrůze co prožívala. Jenže teď, po tom, co viděla ten článek, to nešlo. Už od doby, kdy přečetla ten titulek, podvědomě věděla, že v tom mají prsty oni, Smrtijedi. Ti vrazi, co zabili i její rodiče.

Z dola se začalo ozývat bouchání Tchoříčků a smích a to ji vytrhlo ze zamyšlení. Možná by mohla jít dolů, připojit se k nim. Pohled do zrcadla ji ale přesvědčil o tom, že to bude ještě muset chvíli počkat. Povzdechla si a pozvedla hůlku. Jedním jediným kouzlem zamaskovala svoje červené oči od pláče, i když to bylo ještě trochu poznat a naposledy se podívala do zrcadla.

Bude jim to muset vysvětlit.

Zpátky všichni:

"Hele, dala bych poslední hru. Bude dvanáct a my nemáme ještě oběd. Souhlas?" navrhla Tracy a začala míchat karty v balíčku. V tom si všimla, že ve dveřích někdo stojí.

"Chceš hrát taky?" zeptala se postavy ve dveřích, stojící přímo za Jamesem, takže když James promluvil, že jako jo, všichni se rozesmáli.

"Tebe jsem se neptala, Jamesi." Vypustila ze sebe mezi záchvaty smíchu a trvalo jí ještě dlouho, než se uklidnila.
"Jo, chci hrát." Odpověděla na její otázku, pořád ještě trochu rozesmátá Lily. Tomu se totiž nešlo nesmát. V duchu si přitom připomněla, že jim to pak musí říct. Ale až pak.

Tracy tedy rozdala karty a zahráli si ještě jednou. Pak už ale musely jít dělat oběd a kluci se nabídli, že jim pomůžou. To odmítly se slovy, že by jim stejně moc nepomohli, ale že můžou nachystat stůl.

O půl hodiny ho měly, s pomocí pár kouzel, uvařený. Měli obyčejné špagety s omáčkou. Zasedli společně ke stolu a nabírali si a jedli. A u toho hlasitě konverzovali. Na to, že do té doby se pořádně neznali, nebavili se, dokonce i nenáviděli, se bavili dobře. A to dokazoval jejich smích. Jen to bylo…… divné.

To, jak se Lily smála jednomu Jamesovu vtipu, a vůbec jí to nevadilo a neuvědomovala si, že doteď jí připadal jako namyšlenej frajírek, jehož vtipy nejsou vůbec vtipný, ba naopak většinou trapný.

To, že ji James ani jednou nepozval na rande a ani na ni nic nezkoušel.

To, jak Tracy seděla přes všechny její proti vedle Siriuse a nevadilo jí to.

To, že Siriusovi připadala při smíchu roztomilá a strašně, strašně krásná, i když si toho u holek normálně nevšímal.

To, že Reyna, normálně velice plachá vůči klukům, teď bezstarostně jim skáče do řeči a vyměňuje si s nimi v pohodě názory.

Že Remus není tak odtažitý vůči jedné něžné osůbce v místnosti a že se jí nestraní, protože je vlkodlak.

Všechno bylo prostě divné, jakoby opuštěné z normálu, ale svým způsobem lepší než předtím. Na nějakou dobu už mezi nimi asi bude stop válkám, nenávidění se, i když pořád nebudou přáteli, budou se moct spolu normálně bavit.

Lily na tu dobu pustila z hlavy, to co jim chtěla říct. Ne však na dlouho. Oběd na to nebyl totiž dost dlouhý.

Hned po něm se přesunuli zpět do obýváku a svalili se na pohovky. Jen Lily zůstala stát a dodávala si odvahu k tomu, co chtěla říct. Když se nadechovali k tomu, aby si sedla, mávnutím ruky je zastavila. Potom se zhluboka nadechla a podívala se jim vážně do očí.

"Potřebuji vám něco říct."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tina tina | Web | 5. června 2013 v 18:49 | Reagovat

Úžasná kapitola :D veľmi sa teším na pokračovanie a dúfam, že to nebude trvať dlho :D chúďa Lily nechcela by som prežiť to čo ona

2 Peťa Peťa | Web | 6. června 2013 v 15:41 | Reagovat

Úžasné! :-) veľmi sa teším,že je ďalšia kapiča ;-) nice ;-)

3 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 12. června 2013 v 19:31 | Reagovat

Já vím, že moje povídky bývají slaďárny, ale dost lidí píše, že se jim to zamlouvá, tak proč přestat že?
A díky za důvěru ve škole! :))) Tím "TO DÁŠ!" jsi mi připomněla Ezlo. Ta tohle taky VŽDYCKY říká! (Sedím s ní na rozdělených hodinách v lavici, takže to od ní slýchám pořád! XD)

4 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 13. června 2013 v 18:48 | Reagovat

Díky za koment. Jsem ráda, že se ti povídka líbila, jelikož jsem se na ní snažila. :)

5 Asnazu Asnazu | Web | 18. června 2013 v 16:24 | Reagovat

Úžasná povídka a kapitola, jsem zvědavá, co z toho bude...

6 Cather Cather | Web | 23. června 2013 v 20:46 | Reagovat

Krásná povídka, ikdyž mě trochu mrzí, že jsi přeskočila ty první 4 dny tak mi to tenhle den bohatě vynahradil, takže, kde je pokračování? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se