5. kapitola - Neočekávané překvapení

23. května 2013 v 16:16 | Ronnie |  Neštěstí a přátelství

Hojec! Jo, vím že je to asi dost... překvapivé, ale přináším další kapitolku N&P. Teď to bude s přidáváním dost zlý, i když to jsem už asi říkala :D, protože je skoro konec roku a já nechci propadnout, no. Ale neříkám, že nebudu přidávat, budu, ale znáte to. A teď už končím se všema vadnejma kecama a výlevama. :D

Dozvíte se, kdo tam zvonil a jak to bude pokračovat.... nechte se překvapit. Kapča je celkem krátká a podle mě nudná a taková divná. Ale nebudu nikoho odrazovat.

Jinak, děkuju všem, kdo jsem nadále chodí a čtou tyhle věci, protože jsem vám fakt vděčná. Bez vás by tenhle blog byl už dávno v kytkách - s prominutím - a já taky, obrazně. Kapitolu věnuju svý bombastický třídě, i když to asi nikdy nebudou číst, a hlavně mojí nej kámošce Kájince. Jsu strašně ráda že vás mám a ohle je takový moje přání štěstí a radosti a všeho prostě :).
A ještě se omlouvám SB-čkám, že jsem moc neobcházela blogy, je toho fakt dost, i když to touhle omluvou nejde odčinit, no. :D

Přeju příjemné počtení a krásnej zbytek týdne. Zítra je už pátek (konečně!) tak si užijte volno a přeju všem maturantům aby maturu udělali.

Ronnie






"Holky? Dole na vás někdo zvonil" řekla jim a tím přerušila jejich smích.

Dívky se po sobě zmateně podívaly. Nikoho teď nečekaly.

"A kdo, mami?" zeptala se nakonec Tracy a upřela své modro-zelené oči na svou mamku.

"Běžte se kouknout samy." Mrkla na ně. "Ale nejdřív se usušte a převlékněte do něčeho suchého. Ještě by vás mohli leknout." A měla se k odchodu. "A mimochodem." Otočila se k nim v půlce cesty ke schodům. "Čekají na zahradě." A konečně odešla s úsměvem přes celou tvář pryč. Samozřejmě ji neposlechly a šly dolů, tak jak byly - celkem dost mokré. Řekly si totiž, že jestli ten člověk zvonil na ně, tak je s nejvyšší pravděpodobností bude znát a nebude se tomu, jak vypadají divit. To však neměly dělat. Na zahradě je čekalo milé-nemilé překvapení. Společně s panem Houstonem tam seděli i James se Siriusem a Remusem a nějakým starším párem hodně podobným Jamesovi. Všichni na zahradě na ně vyjeveně kulili oči a dívky pod jejich pohledy nabraly barvu rajčete na sluníčku. James nenápadně okukoval Lily a byl to pro něj opravdu božský pohled. Měla na sobě totiž velmi světlé tričko a byla jí tak trochu vidět podprsenka. Sirius se taky ale nedal zahanbit. Nemohl oči nechat na Tracy, protože měla opravdu dost výrazné křivky, které vždycky schovávala za poněkud volnější trička. A Remus by asi ani nebyl kluk, kdyby se na ně aspoň jednou nepodíval.
Dívky si jejich pohledů byly velice dobře vědomy a radši s koktavou omluvou zdrhly pryč do pokoje. Po jejich odchodu se kluci probrali z transu, ale pořád na to, co viděli, museli myslet. I když se jejich rodiče snažili, aby na to nemysleli.


V pokoji:


"To není možný!!! Co tady ty paka - krom Remuse - dělají?!? To nás aspoň tvoje mamka nemohla varovat, Tracy? Tohle je fakt…. Grrr, na to není ani asi slovo!" poněkud načuřeně vlítla do pokoje Lily a když se v něm objevily i holky, práskla potichu dveřmi.

"Na mě to nesvaluj, prosím, já jsem nasraná stejně jako ty. Ne-li víc." Ozvala se z postele Tracy a sledovala u toho Lily, jak pochoduje po pokoji. I když zněla celkem klidně, uvnitř ní to taky vřelo jako ve Vesuvu, tak měsíc před tím než vybouchl. Reyna jako jediná byla celkem v klidu. Jednak šla až za holkami a taky jí ani moc nevadilo, že se na ni Remus tak koukal. I když si to nechtěla přiznat, líbilo se jí to.

"Že tak nevypadáš." Zamumlala Lily a zarazila se na chvíli ve svém pochodování, aby se mohla podívat na Tracy. Pak v něm zase začala.

Tracy, ležící na posteli se odebrala ke svým myšlenkám. Samozřejmě, že se týkaly jednoho z chlapců dole, přesněji Siriuse. Už nějakou dobu se jí líbil, ačkoli si to nechtěla přiznat. Byl to do teď prostě její kamarád a bez urážky i děvkař. A ona by si nikdy nic s takovým člověkem nezačala. Ale jak už to tak bývá, co člověk nechce, toho mu dáno. Shodou okolností to byl právě on, kdo se jí líbil a do kterého se i trochu zamilovávala. A to, jak se na ni dole díval…… zasnila se.

Pak ovšem rychle zatřásla hlavou, aby se probrala. Koukal se na mě, protože jsem holka. A on je kluk, takže proto to bude. Snažila se přesvědčit. A po chvíli - no, ona to zase taková chvilka nebyla - se jí to i podařilo. Kromě toho, řekla si, to, jak ublížil Hazel, od něj bylo fakt hnusný. Haz je moje kámoška a já ji budu bránit. Sice to není Lily, nebo Reyna, ale je to člověk kterýho mám ráda a on jí ublížil. Vzpomínka na to, co jí udělal, ji opravdu hodně rozzuřila. Nechtěla na to myslet a taky si to zakázala, stejně jako Lily s Reynou.

Po nějaké době se Lily podařilo uklidnit a přestala chodit po pokoji sem a tam, takže se mohly vydat zeptat Tracyných rodičů, co vlastně kluci chtěli. Nejdřív se ale přesvědčily, že už tu nejsou. Paní Houstonovou našly v kuchyni. Zrovna vařila oběd, takže si nevšimla, že jsou dívky tady. Měla totiž u vaření puštěné kouzelnické rádio s největšími hity a nedalo se říct, že zrovna potichu.

Až na třetí odkašlání si jich všimla. Zmateně se otočila,a když je uviděla úplně červené v obličeji z toho, jak se snažily přemáhat smích, přestala si u své nejoblíbenější písničky tančit a zrudla. To už dívky nemohly vydržet a rozesmály se naplno. Paní Houstonová se k nim po chvíli přidala, když se vzpamatovala z toho šoku. Jejich smích přerušil až příchod pana Houstona.

"Co je tady tak vtipného?" zeptal se. Zmateně se na něj podívaly a pak jim to došlo.

"Cože? A jo! Nic, vůbec nic, tati." Odpověděla mu rychle Tracy. I když už se nesmály naplno, sem tam jim přece jen unikl nějaký ten chichot, proto se na ně ještě dlouho pan Houston díval tak nějak zvláštně.

Mezitím paní Houstonová dovařila jídlo a začala ho - samozřejmě s pomocí hůlky - podávat na stůl. Uprostřed oběda si Lily vzpomněla, proč vlastně šly dolů.

"Paní Houstonová?" zeptala se. Když jí vybídla, ať pokračuje, zhluboka se nadechla.

"Proč tady vlastně byli Remus, Pott….. kluci a pan Potter?" usoudila totiž, že ten pán, co byl s nimi, bude otec jejího tak "oblíbeného" spolužáka a Tracy jí to potvrdila. Houstonovi se na sebe podívaly a pak upřely pohled na dívky a povzdechli si. Lily nějak vytušila, že to, co jim řeknou, se jí moc zamlouvat nebude.

A taky že se jí to nezamlouvalo.

"No, šlo vlastně o to," začala paní Houstonová. "že jsme se domlouvali na dovolené. Jste už myslím dost staré na to, abyste tu zůstaly, když my dva staří a unavení stařečci pojedeme si odpočinout k moři. Jedeme tam i s Potterovými, ale kluci tu zůstávají, takže jsme jim nabídli, že by tu přes tu dobu, co my budeme pryč, můžou být. Pokojů je tu dost a společně to tu myslím zvládnete, ne?" nezmínila se ale o hlavním důvodu, proč chtěla, aby byli pohromadě. Venku - ač se to všichni snažili všemožně ututlat - to bylo čím dál temnější. Všichni si totiž mysleli, že ten samozvaný lord Voldemort nemůže představovat žádnou hrozbu a že se s ním nikdo spolčovat nebude. Mýlili se ovšem. Jeho moc rostla a získával si mnoho dalších spojenců a následovníků, kteří v jeho jméně zabíjeli, ničili a zastrašovali všechny, kdo se jim znelíbili. Situace v kouzelnickém světě se přituhovala a hrozilo, že nastane doba, jako byla za černokněžníka Grindelwalda. To ovšem děvčata ani chlapci nevěděli a ani se to v dohledné době dozvědět neměli.

Po jejích slovech celá kuchyň ztichla. Dívky byly zaražené a nemohly uvěřit tomu, co slyšely. Vykuleně hleděly na "dva staré a unavené starečky", jak se Houstonovi sami nazvali, i když byli teprve ve středním věku a snažily se pochopit, co že to vlastně řekli. Jakmile to ale pochopily, jejich reakce byly u každé jiná. Lily byla pořád zaražená a vzpomněla si na svůj pocit, před tím, než jim to oznámili. Jo, věděla jsem, že se mi to nebude líbit. To mi ale teď sotva pomůže. Ironicky se v duchu zašklebila. Chvilku sice byla naštvaná - a to je hodně slabý slovo - ale věděla, že proti tomu nebude nic moci udělat, protože už tak bylo rozhodnuto. Věděla ale taky, že tohle bude ta nejhorší část prázdnin v jejím životě a že se nikdy už nebude opakovat, ona to nedovolí.

Tracy byla…….. šťastná i velmi naštvaná zároveň. Šťastná, protože tak mohla krásně udělat jednu věc, kterou měla naplánovanou už hodně dlouho, ale naštvaná protože tu celou dobu měl být Sirius. A to byl problém. A velký.

A Reyna? Výraz na její tváři, který sice po chvíli překryla maska lhostejnosti a i tak trochu naštvání - samozřejmně hraného - se dal jedině popsat jako totálně nadšený. Oči jí jiskřily radostí a tvář se jí rozjasnila úsměvem, který by snad donutil být šťastný i mrtvého. A důvod? To nikdo nevěděl.

O týden později:


"Tak se tady mějte hezky a dávejte na sebe pozor. Za deset dní jsme zpět. A neopovažujte se tady cokoliv rozbít!" naposledy se loučila paní Houstonová s dcerou a jejími kamarádkami. A samozřejmně i s Remem, Jamesem a Sirim. Nedávala to najevo, ale bála se o ně. I když tu nebudou sami a je malá pravděpodobnost, že se něco stane, byla z toho nervózní. Ale už se to nedalo odvolat.

"Neboj, mami, my se o sebe zvládneme postarat." Usmála se na ni Tracy a začala ji nenápadně tlačit k autu. Loučení už bylo dost. Její máma to pochopila a naposledy tedy všechny objala - zbytek rodičstva to udělal už předtím - a nasedla do auta, které je mělo dostat na letiště, odkud letěli pryč, přesněji do Itálie k moři a památkám. Auto se rozjelo a oni na sebe mávali a mávali, dokud nezmizeli za kopcem. Stáli tam ještě chvíli a koukali se na rychle se vzdalující tečku na jednom z dalších kopců, až i ta zmizela. Postupně všichni poodcházeli do domu, nejdřív kluci a pak i holky a když Reyna procházela dveřmi dovnitř, pocítila kolem žaludku svíravý pocit a napadlo ji, že tyhle prázdniny se něco stane. Hned tu myšlenku ale zahnala.

To ovšem ještě netušila, že se to opravdu vyplní.


* * *

________________________________

Otázky:

1. co si myslíte, že se stane?
2. bude to fakt tak šíleně hrozný?
3. nic dalšího mě nenapadá :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | Web | 23. května 2013 v 19:17 | Reagovat

Tak sa teším,že po dlhšej dobe je tu kapitolka :-) Z toho obiehania blogov si nič nerob,lebo za posledný mesiac som ani nič nepridala :-D toto bude ešte zaujímavéééé ;-) teším sa,...Reyna a Remus :-D ale Lily aj James...;-)

2 Ellie Ellie | E-mail | Web | 24. května 2013 v 20:36 | Reagovat

Jaj, jaj! D-O-K-O-N-A-L-O-S-T!!! O_O  O_O
Miluju tuhle povídku! Je úžasná!

Co se stane? To netuším, ty jsi spisovatelka :D Ale určitě se něco stane.

Bude to fakt tak šíleně hrozný? Jo! :D

3 tina tina | 25. května 2013 v 7:32 | Reagovat

Úžasná kapitola :D Ja by som sa asi pod zem prepadla keby sa mi toto stalo :D Veľmi sa teším na pokračko

4 Asnazu Asnazu | Web | 18. června 2013 v 16:16 | Reagovat

Úžasné, hned jdu číst další kapitolu :) jsem zvědavá, co se stane...rodiče s holkami docela vyběhli :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se