Za všechno můžou básničky...... 1/4

23. března 2013 v 22:44 | Ronnie |  Jednorázovky

Ahoj, po dlouhé, předlouhé době se hlásím, tentokrát s jednorázovkou. Nějak jsem se rozepsala, proto to bude asi zatím moje nejdelší jednorázovka vůbec :D Pairing je Lily/ James a James/?. Kdo je ? se nechte překvapit ;-) Snad se vám bude líbit a Prosím komentujte! Díky moc :D

Ronnie






Jedinečná záře,
tvé nádherné tváře,
mě okouzlila.

Zírám na ni snad po sté,
a vím, že je nemožné,
že bych s tebou byla.

Vždyť ty jsi, můj milý,
Do ní zamilovaný,
Jen ona se Ti líbí.

Přesto všechno doufám,
I v noci, když si zoufám,
Že mě políbíš.

Pod rozkvetlým stromem,
Za školou, nad jezerem,
Řeknu, že se mi líbíš.

Ty odpovíš mi sladce,
Že i tvoje srdce,
Bije pro mne.

To se však nikdy nestane,
Nezmění se to, tak to je,
A srdce bolí mne.


Odložím brk a utřu si slzy, které se mi při psaní nahrnuly do očí a začaly mi pomalu kanout po tvářích. Možná nebyl až tak moc dobrý nápad vypsat se z mých pocitů, ale NĚCO jsem udělat musela. Tak jsem se chopila brka a na pergamen napsala tohle. Naposledy si ji po sobě přečtu a potichu se odstrčím od stolu. Protáhnu se a pohled se mi zastaví na hodinách, co nám visí v pokoji. Na to, že je něco po půlnoci, se cítím nějak moc čile. Sednu si do rámu okna a jen tak koukám do tmy. Jsem tak zamyšlená, že si ani nevšimnu, že mi tečou slzy. Začnou se mi klížit víčka a já nakonec usnu.
Ráno mě probudí až jasné sluneční paprsky, bodající mě do očí. Otevřu je a musím si je zaclonit. V pokoji je ticho a všichni spí. Promnu si krk, protože mě po tom, co jsem spala v okně, dost bolí. A záda taky. Zapluju do koupelny, kde si pořádně vyčistím zuby a odskočím. Naštěstí mi nezůstaly po včerejšku kruhy pod očima, takže si je nemusím nijak zakrývat. Když vyjdu z koupelny, pohled mi zavadí o můj stolek, přesněji o jeden pergamen na něm. Moje básnička. Z mého zamyšlení nad ní mě probudí až El.

"Lily? Ty už si vzhůru? Vždyť je teprv šest." Rychle strčím básničku do kapsy mého hábitu ležícímu přes židli a s úsměvem otočím se k El.

"Nemohla jsem už spát." Šeptu. "Klidně ještě spi dál, já tě o půl vzbudím, jo?" jenom něco zamumlá a zachumlá se pod deku a její tiché oddechování se přidá k oddechování Sary a Dan. Vydechnu si. Ničeho si nevšimla.

Jak jsem řekla, tak bylo. Holky jsem v půl sedmé úspěšně probudila a za chvíli jsme už mířili společně na snídani. Na stole byly pro tentokrát na snídani i ještě teplé vafle, tak jsem si jich hned naložila několik na talíř. Mňam! Mám strašně ráda vafle. Při jídle jsem se neubránila - jako už po tolikáté - podívat, jestli tady není on, (pozn. aut. Mého srd-ce šampion :D) James. A je tu. Společně s Remusem a Siriusem - ano, říkám mu už jménem - a na klíně s jeho holkou. Při tom pohledu na to, jak ti dva spolu snídaní a jsou na sebe přilepení, se musím otočit a skrýt si obličej za vlasy. Stejně mi pohled každou chvíli ujede směrem k nim a já vždy ucítím bolestivé bodnutí u srdce. Rychle do sebe hodím zbytek vaflí a s omluvou holkám, že jsem si zapomněla ve věži učebnici Přeměňování, odejdu od stolu. Vlastně je to pravda, že jsem si ji zapomněla, protože jsem ji fakt nechala na stolku u postele. Musím dost spěchat, protože do začátku první hodiny - formulí - zbývá už hodně málo času. Utíkám jednou obzvlášť dlouhou chodbou blízko klubovny a nedívám se na cestu. Proto, jak se už stává, plnou parou do někoho vrazím.

"Au, který inteligent…" začnu nadávat a mnout si u toho naražený zadek. Vzhlédnu - a koho nevidím. Přede mnou stojí v celé své kráse kluk, co mi už nějakou dobu leží v srdci a zvedá se ze země. Chci něco říct, ale žádné ze slov se mi nedostane z hlavy až do úst. Jako by mi zamrzla, nebo co. Jen naprázdno otevírám pusu a koukám na něj. To už si všimne, že ten, kdo se s ním srazil jsem já. Chvíli na sebe tak trochu trapně koukáme, než otevře pusu, ab něco řekl, ale na poslední chvíli si to asi rozmyslí a vyžblebtne jen: "Promiň, nechtěl jsem do tebe vrazit." A otočí se ke mně zády a odchází chodbou pryč, než stačím cokoliv namítnout.
"To nic, stane se… Jamesi." Jen zašeptám k jeho zádům a povzdechnu si. Do očí se mi začnou tlačit ty otravné slzy, které hřbetem ruky rychle setřu dřív, než mi stečou dolů po tvářích. Nechápu to. Dřív by měl nějakou poznámku k té srážce, ale teď… Všechno je jinak. Lidi odcházejí, protože se bojí Voldemorta - ano, říkám mu jménem - a chtějí být se svou rodinou, jsme tu poslední rok a já mám zlomený srdce. Už vím, jak se asi cítil pan Darcy, když ho Elizabeth odmítla. Sice se pak dali dohromady, ale to mě nečeká. To bych byla až moc naivní.

Zatřesu hlavou a opatrně se zvednu ze země. Zazvoní. No to mi ještě scházelo. Nechám učebnici učebnicí a doslova letím směrem k učebně na druhé straně hradu. Celá udýchaná se zastavím u zavřených dveří do třídy a snažím se uklidnit. Zvednu ruku a zaklepu.

"Moc se omlouvám, pane profesore, ale zdržela jsem se ve věži." Všechny pohledy se na mě otočí a já tam s očima sklopenýma k zemi stojím, tváře do nachova.

"Dobrá slečno Evansová, posaďte se, ale ať už se to víckrát nestane, ano? Kde jsem to skončil….. Á, ano! Takže, toto kouzlo vyžaduje velkou…"přikývla jsem a co nejrychleji se posadila do své a Daniny lavice.

Rozložila jsem si věci a pozorně jsem poslouchala výklad, občas si i zapsala nějakou poznámku. Zprava ke mně uprostřed výkladu přiletěl papírek. Nikdo si ničeho nevšiml a já ho tedy opatrně rozložila.

Kdes byla? Vždyť ti nemohlo trvat tak dlouho dojít do věže a pak sem. -D

Chopila jsem se pera a předstírajíc, že si zapisuju nějakou poznámku, jsem jí odpověděla.

Ale, po cestě tam jsem se s někým srazila a pak když jsem chtěla jít do věže, zazvonilo. :-) -L

Netrvalo to ani minutu, než mi ten papírek přišel zpět.

A jo :-) Kdo to byl :D -D

Chvíli jsem váhala, jestli jí to mám říct, ale jsme kmošky, proto se to dozvěděla.

Nejseš ty nějaká zvědavá? :-) Ale že si to ty….. s Potterem. -L

Papírek byl u mě ještě rychleji než posledně.

S Potterem? To jako vážně? Uuu :D A co ti řekl?
P.S.: Samozřejmě že jsem zvědavá!
P.P.S.: Kdybych to nebyla já, tak bys mi to neřekla? Co tím jako myslíš? -D

Její reakce byla přímo očekávatelná, ale já jsem dost posmutněla nad tou otázkou ohledně něj. Ale odpověděla jsem jí.

Jo, to jako vážně :-) A neřekl mi nic, jen se omluvil a zdrhl. :-/
P.S.: To bys jinak asi nebyla ty :D
P.P.S.: Počkej, nech mě přemýšlet…… Ne, na to ti nebudu odpovídat….. A nic tím nemyslím :*

Podobně jsme si psaly celý zbytek hodiny a ona ze mě vytáhla úplně všechno o tom, co se stalo. Nejde říct, že by se mi aspoň trochu neulevilo, to jo, ale chtělo se mi dost brečet. Vždycky se mi ale ty slzy podařilo potlačit a hodit tu věc s Jamesem za hlavu. Holky se to pak dozvěděly taky a nevracely se k tomu. Prostě dělaly, jako by se nic nestalo a jako by James nikdy neexistoval. Za to jsem jim byla vděčná.

Celé odpoledne se válíme u jezera, protože je pátek a je výjimečně pěkně a teplo. Na úkoly kašleme. Pro jednou......

* To be continued
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | Web | 24. března 2013 v 16:42 | Reagovat

Krásna jednorázovka :-) Už sa teším na pokračko...páčilo sa mi,že si ich prirovnala k Darcymu a Elizabeth,mám rada Pýchu a Predsudok ;-) Tak šup-šup na ďalšiu časť :-D

2 Lilyan*** Lilyan*** | Web | 24. března 2013 v 21:15 | Reagovat

Těším se na další díl :) Opravdu krááásné!

3 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 26. března 2013 v 20:52 | Reagovat

Juj! Krásné! Už se děsně těším na pokračování! :)
PS: Připomněla jsi mi, že jsem už dlouho neviděla Pýchu a Předsudek. Ach! Keira Knightley!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se