1. Kapitola - Vzpomínky a pohřeb

2. ledna 2013 v 23:56 | Letty |  Neštěstí a přátelství
Tak jo, přidávám úplně první kapitolu k povídce. Je dost smutná, takže předem varuju. V kapitole jsou jen tři osoby, Lily, Reyna a pan Mayson. Je celkem krátká, ale dst důležitá. Snad si ji užijete a prosím komentujte. S kapitolovýma povídkama nemám skoro žádné zkušenosti a chtěla bych vědět, co vy na to. Dík.
LilyE









1. Kapitola - Vzpomínky a pohřeb

Šla po tmavé ulici lemované malými domky. Už jen nešla, začala zrychlovat, až běžela. Byla strachy bez sebe, když v tom dorazila na místo, kde stál jejich dům. Tomu se už vlastně nemohlo říkat dům. Byla to ruina, z které se ještě kouřilo. Zakryla si rukou ústa a vydala ze sebe vzlyk plný bolesti. Vběhla do domu a snažila se najít něco, cokoliv co by jí dalo naději, že někdo z jejích rodičů ještě žije. Našla však je jejich těla. Bez života, zmrzačené a umučené k smrti. Jejich oči, vždy tak plné radosti, byly teď prázdné a tváře měli zkroucené bolestí a strachem. Padla na kolena. Už to nemohla více vydržet. Její tělo se otřásalo neutichajícími vzlyky a cítila jen bolest, beznaděj a jak se jí v srdci tvoří velká díra. Díra, kterou nelze zcela zaplnit, která tam vždy bude.

S výkřikem se probudila. Byla celá zpocená a tváře měla zmáčené slzami. Ten sen se jí zdál už snad dva týdny, přesněji od doby, kdy se to stalo. Vylezla z postele a bosa přešla na druhou stranu místnosti. Sedla si do okna a koukala do tmy. Z očí se jí zase začaly řinout slzy, ale ona se je nepokoušela zastavit. Věděla, že by to nemělo smysl. Ještě to moc bolelo. Jak by, ale člověka nebolelo, kdyby našel své rodiče mrtvé, zabité Smrtijedy, a musel pak snášet obvinění své sestry, že za to může jen a jen ona? Takhle se totiž cítila. Myslela si, přesvědčila se, že za to může jenom ona. Obviňovala samu sebe. Kdyby jí nikdy nepřišel ten dopis, nikdy by se to nestalo. Kdyby ochránila více svůj domov, její rodiče by nemuseli zemřít. Kdyby, kdyby, kdyby. To se jí teď honilo hlavou. Když se trochu uklidnila, vlezla si zase do postele a pokoušela se usnout. K jejímu překvapení usnula skoro okamžitě, ale spala dost neklidně. Celou noc se převalovala ze strany na stranu, ale aspoň se jí už nezdálo o tom, jak je našla. Mrtvé.

"Lily, vstávej! Už je skoro devět a ty se pořád ještě válíš v posteli. No tak. Lily!" třásla jí její kamarádka Reyna a snažila se ji probudit. Ona se ale nechtěla zvednout, byla moc unavená. Ještě aby ne. Vždyť skoro vůbec nespala. Jenom něco zabručela, otočila se na druhý bok a spala dál.
"No tak, Lilyan, vstávej a hned! Musíš se jít najíst a převléknout, máš na to ani ne hodinu." vytrvale pokračovala a tak ospale otevřela oči. Nad ní stála osoba v teplácích a triku, s hnědými vlasy na záda, sepnutými ve francouzském copu, a tmavě modrýma očima. Byla to Reyna a na tváři měla už dost rozzuřený výraz. V očích jí ale bylo poznat, že má o svou kamarádku velkou starost. Taková byla od doby, kdy její rodiče zemřeli. Skoro nejedla, nepila a v noci nespala - doháněla to pak dopoledne - a byla dost smutná. Teď to, ale bylo o dost horší, protože dnes měl být pohřeb. Když si to uvědomila, oči se jí zaplnily slzami a jedna osamělá jí stekla po tváři. Rychlým pohybem ruky ji setřela a pomalu se posadila na postel.
"Dobré ráno, Šípková Růženko." Usmála se na ní Reyna a hodila po ní nějaké hadry, její domácí oblečení. "Za chvíli je snídaně, tak se převleč a přijď. Jsi v pořádku?" změnila hlas na ustaraný a zkoumavě se na ni dívala.
"Je mi dobře. Teda až na to, že moji rodiče mají dneska pohřeb. Ale to je jenom detail." Odfrkla jí na to, a když si uvědomila, co řekla, začala se jí omlouvat.
" Promiň. Já jen…. Nemůžu uvěřit tomu, že jsou mrtví. A že mají dneska pohřeb. Já…" zadrhl se jí hlas. "To je jedno. Za chvíli dojdu na snídani. Potřebuju se sebou jen něco udělat. Jsou ty kruhy pod očima moc hrozný?" změnila šikovně téma a zkoumala svoje kruhy pod očima v zrcadle na skříni.
"Hm. Ukaž. No, není to nic, co by trocha make-upu nezpravila. A teď už pojď, máme málo času." A táhla ji z pokoje. Rychle se nasnídaly a šli se připravit. Přestože bylo léto, venku bylo zataženo a pršelo. Bylo tam opravdu hnusně. Když se Lily oblékala do šatů, tak ji napadlo, že je to, jako by nebe plakalo spolu s ní. Vypravili se na hřbitov. Jeli autem a řídil Reynin táta, pan Thomas Mayson. Jeli do Lilyiného domova, malé vesničky poblíž Londýna. Zaparkovali na náměstí poblíž kostela a vydali se dovnitř. Už tam bylo několik přátel její rodiny a taky její sestra Petunie s přítelem Vernonem. Ta se jenom na Lily zhnuseně a nenávistně podívala a dál jí nevěnovala pozornost. Po mši na rozloučení s jejími rodiči se vydali na hřbitov, co byl hned za kostelem. Byl tam jejich hrob. Otevřený s velkou dírou uprostřed. Vedle stála hromada hlíny a všichni se shromáždili okolo, aby se s nimi naposledy rozloučili.
"Sešli jsme se tu dnes, abychom uctili památku dvou skvělých lidí, Emily a Charlese Evansových. Milujících rodičů, připravených vždy pomoci a skvělých přátel. Všem nám budou chybět a budeme za nimi smutnit. Tím že odešli, někteří z nás přišli o mnoho. O svou rodinu, přátele anebo známé. Všem nám je moc líto, že odešli, ale musíme žít dál, protože oni by si to přáli. Budeme na vás vždy vzpomínat a budete nám moc chybět, Emily a Charlesi, a věřte, že v našich srdcích budete navždy." Kněz, a zároveň i jejich známí, se na chvíli odmlčel a vyzval všechny, aby se pomodlili. Lily však nic z toho nevnímala. Jen slepě koukala na rakve a po tvářích se jí koulely slzy jako hrachy. Tvář měla zkřivenou bolestí a smutkem a před očima jí probíhaly všechny chvíle s rodiči, na které si vzpomněla. Jak ji táta učil jezdit na kole a jak se potom máma smála, když se jí to povedlo. První den ve škole. Jak na ni byli pyšní. Když dostala dopis z Bradavic. Nejprve tomu nemohli uvěřit a nakonec jim to někdo ze školy vysvětlil. Další a další vzpomínky jí vířily myslí a ona je nemohla zastavit. Pořádně nevnímala, že je už pochovali. K hrobu ji Reyna musela dovést a když jí přáli upřímnou soustrast, neviděla jejich tváře. Nevěděla, jak se dostala k Reyně a nevnímala, jak se dostala do postele. Cítila jen tu neuvěřitelnou bolest a stesk, viděla své vzpomínky a z očí se jí neustále řinuly slzy, které nemohla, a ani snad nechtěla, zastavit.
Další den se cítila už trochu lépe. Jakoby to z ní po pohřbu trochu opadlo. Přinutila se dokonce i něco sníst. Několik dalších dnů proběhlo v nudném stereotypu. Ráno vstala, trochu se najedla a zavřela se do pokoje, kde si buď četla, nebo dělala úkoly. Vůbec nechodila ven a tak, místo toho aby se v létě opálila, bledla a bledla. Reyna se na to už nemohla dál dívat a tak se pokusila vymyslet plán na to, jak jí pomoci. Vymyslela ho a doufala, že se jí podaří.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | Web | 3. ledna 2013 v 0:48 | Reagovat

Chudák, takhle první kapitola je děsně depresivní...
chvíli jsem doufala, že se James objeví jako podpora už na pohřbu, ale nevadí, doufám, že už v příští kapitole!

2 Altheda Altheda | Web | 3. ledna 2013 v 9:46 | Reagovat

Pekné, hoci smutné. Ale aspoň koniec kapitoly vyzerá optimistickejšie:) Snáď sa Reynin plán vydarí (môžeme očakávať, že v ňom bude zapletený James?:))

3 LilyE LilyE | Web | 3. ledna 2013 v 12:37 | Reagovat

[1]: Musím tě asi zklamat, ale James se v příští kapitole objeví asi jen ve zmínce. Ale neboj, dočkáš se ho i ostatních Pobertů :D

[2]: Nech se překvapit ;o) Díky za pěkný komentář, oběma. :)

4 Domeenika Domeenika | 5. ledna 2013 v 16:36 | Reagovat

Boze to bolo tak uzasne napisane, a zaroven take strasne smutne :)
Budem velmi rada ak pridas aj dalsie kapitolky :D :D :D

5 ♥ Asnazu ♥ ♥ Asnazu ♥ | Web | 5. ledna 2013 v 17:30 | Reagovat

Hodně dobré :) Smutné a krásně napsané...Musím si přečíst i další kapitolu :)
P.S.: Ráda, taky si tě přidám :)

6 Peťa Peťa | Web | 6. ledna 2013 v 22:05 | Reagovat

Pekný aj keď smutný začiatok...

7 LilyE LilyE | Web | 7. ledna 2013 v 20:47 | Reagovat

[4]: jsem ráda, že se Ti líbilo, jak to bylo napsané. :) Paradoxně se mi to psalo lépe, než druhá kapitola.... divné...... :D

[5]: jsem ráda, za takovou pochvalu, od někoho, kdo prostě psát umí :-) To teda musíš :-D
P.S.: Díky :-)

[6]: Jsem ráda, že se Ti líbila :-)

8 Paddy Paddy | Web | 9. ledna 2013 v 18:14 | Reagovat

smutný začátek bude doufám znamenat veselý konec... krásně popsané, chudáček Lily...

9 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 14. ledna 2013 v 16:21 | Reagovat

Chceš mě rozbrečet?! To je tak...! Ach...! Chudák Lily! Musí to být děsivý! Hrozný! Nemůžu říct, jak moc jí lituju! Jak moc lituju takových lidí! Je to strašné!
Krásná avšak smutná kapitola... Doufám, že ta další bude trochu veselejší...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se