Uvězněná

17. listopadu 2014 v 21:38 | Ronnie Lybbler |  Jednorázovky
Ahojky :).
Asi si teď říkáte, že vás musí šálit zrak, protože přece není možné, aby se tu něco objevilo, ale mám pro vás dobrou zprávu. Na oční vážně nemusíte.
Na téhle jednorázovce - jenž měla býti songficem, což nějak nevyšlo - jsem pracovala už delší dobu, ale až teď se mi ji podařilo dokončit tak, abych byla spokojená (slovo naprosto tam chybí záměrně, mohlo to být i lepší). Nechápejte mě špatně, líbí se mi, ale straší tu to velké slovo 'ale'. Takže doufám, že se bude aspoň trochu líbit a odpustíte mi moji naprostou nepřítomnost. Na dalším dílku se pracuje, při čemž to bude asi trvat, protože píšeme čtvrtletku z matiky a matika a já jsme pomalu jako Neville a lektvary - nesnášíme se, ale pro dobro všech to přetrpíme.
Ale žvatlání bylo dost. Vážně doufám, že si tuhle povídku rádi přečtete, a odpustíte mi moji nepřítomnost za což se moc moc moc omlouvám.
Přeju úspěšný týden ve škole, nebo kdekoliv se budete nacházet, a málo umrzlých nosů.

Ronnie Lybbler

Věnování:Ráda bych tuhle storku věnovala úplně všem. Jestli máte špatnou náladu, nedaří se vám, nebo jste ze všeho vedle, zastavte se na chvilku a nadechněte se toho krásně mrazivého podzimního vzduchu a nechte všechny splíny za sebou. Nebo si uvařte teplý čaj/kakao a stravte večer nad knížkou či filmem (třeba Mocking Jay part 1 :3). A nebo si poslechněte nějakou písničku, protože je pravda, že hudba léčí.

 

2 narozeniny blogu

17. listopadu 2014 v 21:34 | Ronnie Lybbler |  Moje Kecy o všem a o ničem
Dobré ráno, dobrý večer, dobrou noc!
Hlásím se vám z chladem protkané země zvané realita abych napsala tenhle článek a zase se zabalila do tepla snění.
Možná jste si toho všimly, ale možná taky ne, ale blog 11. listopadu oslavil své - v pořadí druhé - narozeniny. *aplaus*
Nemůžu uvěřit, že jsem to dotáhla až sem, a hlavně, že jste to se mnou takhle vydrželi. Moc dobře si uvědomuju jak málo jsem tu v poslední době byla, ale přece jenom :).
Když jsem začínala, vypadalo to tu úplně jinak. I já jsem byla jiná. To, co začalo z nudy a přebytku fantazie a volného času (to první si odmyslete), se rozrostlo v celkem slušnou stránku, která je sice zatížená na jednu jedinou stranu, ale to nikomu nevadí. A moje psaní bylo v tu dobu příšerné, což je teď taky, ale změnilo se, vyvinulo společně se vším. Přes tuto stránku (a fanfiction obecně) jsem poznala super a přátelských lidí, které bych jinak asi nikdy nepotkala, za což jsem strašně vděčná. Takže myslím, že vám dlužím hodně, už jen od toho, že jsem se konečně přestala tolik bát, a nabyla jsem trochu toho sebevědomí. Myslím, že ve psaní jsem se částečně našla, což bych bez tohoto koutku světa asi nikdy nezjistila.
Takže děkuju moc a všechno nejlepší i vám, čtenářům :).

Ronnie Lybbler

P.S.: na blog ještě přibude narozeninová povídka, která není zrovna nejšťastnější, ale důvod k oslavě to je :)




Anglie 2014

21. srpna 2014 v 13:44 | Ronnie Lybbler |  Moje Kecy o všem a o ničem
Ahoj,
úvodem bych se vám všem chtěla šíleně moc omluvit za tuhle skoro (mnohem dýl) dvouměsíční odluku od jakéhokoliv dění tady na blogu. Teď by asi měla následovat celá ta fraška s tím, že jsem byla pořád pryč a blablabla, ale pravdou je, že jsem byla akorát na týdenním táboře a jinak jsem skoro pořád doma. Takže teď se asi ptáte, proč jsem nepsala, což má hodně moc důvodů. Jedním z nich je i to, že jsem měla tak trochu blok, takže cokoliv jsem za tuhle dobu napsala vypadalo jako něco, co psal někdo, kdo snědl slovník a teď náhodně zvracel slova. A to doslova. Takže vás odprostím od těchto velice zdlouhavých a nudných detailů, protože by to stejně nikdo nečetl, což není zrovna to, čeho jsem tímhle článkem chtěla docílit a popojedu přímo k jádru, tedy tématu tohoto článku.

 


Kapitola třetí - Zahrada

17. června 2014 v 7:30 | Ronnie Lybbler |  Prokletí vlka
Ahoj :)
Právě teď se asi plahočím někde v Anglii s čímkoli a kdekoli zrovna jsem. Omlouvám se, ale tohle je na nějakou dobu zřejmě jediný příspěvek, jelikož nemám vážně nic :). Něco už ale vymyslím.
V kapitole se dozvíte něco o posledním cliffhangeru a trochu se děj posune někam jinam. Taky poznáte (trochu) dvě nové postavy, které ani nejsou zapsané v anotaci.
Doufám, že si užíváte poslední dny školního roku a držím palce s vysvědčením :).

Ronnie Lybbler

PŘEDNASTAVENO


Never Grow Up - Taylor Swift

3. června 2014 v 13:05 | Ronnie Lybbler |  Songfic
Ahoj.
Chtěla bych se omluvit za svou nečinost, ale snažím se něco si předepsat, protože na konci příštího týdne jedu pryč (Anglie :3), tak aby to tu nezelo prázdnotou :). Možná sem potom dám nějaký fotky, i když nejdeme na King's Cross. Ale to ještě uvidím.
Teď k songficu. Vím, že byste někteří z vás chtěli spíš kapitolu, ale ta ještě není úplně ve stavu, ke kterýmu bych ji chtěla dostat. Tenhle songfic je okamžitým nápadem a ani není moc přepisovaný od původní verze, což většinou moje povídky bývají. Takže omluvte, když tam budou nějaké nejasnosti. Víc vám k němu asi moc neřeknu, jen si ho vážně přečtěte a rozhodně si k tomu musíte pustit tu písničku, protože bez toho to není ono.

Doufám, že se vám bude líbit a okomentujete ho.

Ronnie Lybbler

Věnování: Tohle dílko bych chtěla věnovat několika super lidem, jejichž jména jsou NikaRoovy, Lucy Lux, Gába (promiň, že to není kapitola!), Terce, Aničce a Ani . Prostě všem, kteří tohle čtou i nečtou. Všem, kteří jednou zažili pocit, že nechtějí dospět a zůstat zamrznutí na jednom místě, protože je naplňuje takovým tím bublavým pocitem v žaludku a úsměvem na rtech. Nezapomentě ale, že život je křehká věc, která řeže, ale stojí za to.


Kam dál


Všechny příběhy inspirované drahou paní Rowlingovou jsou psány jen za účelem pobavení
a mě z toho neplyne žádný pěněžní zisk.

Prosím, nekopírujte nic z této stránky bez mého souhlasu, jsou to moje věci a když se vám nelíbí tak mě nechte žít, jo? Usmívající se